Zámek Blois

23. dubna 2014 v 23:01 |  Zámky na Loiře
Renesanční zámek Blois leží v údolí řeky Loiry. Byl oblíbenou rezidencí 7 francouzských králů a 10 královen a stejně tak svědkem mnoha důležitých dějinných událostí. Stojí v srdci města Blois. Jeho stavba probíhala od 13. do 17. století a díky tomu reprezentuje hned několik architektonických stylů. Dnes v něm najdeme i několik uměleckých sbírek s více než 30 000 exponáty.

V 9. století, v době vlády Karla Plešatého, byl Blisum castrum napaden Vikingy. Zámek byl přestavěn v pevnost a během 10. a 11. století byl ovládán hrabaty z Blois, jejichž moc sahala až k Chartres a Champagne a v Blois zřídili soudní dvůr. Na konci 12. století byl na předním dvoře postaven kostel Saint-Sauveur.

Ve 13. století byl zámek přestavěn burgundskou rodinou ze Châtillon. Rozkvět zámku popsal kronikář Jean Froissart. Poslední potomek roku Châtillon, Guy II. z Blois a Châtillon, zámek roku 1392 prodal Ludvíkovi, knížeti Orleánskému, bratru Karla VI. Poté, co byl na Ludvíka v roce 1407 v Paříži spáchán atentát, zinscenovaný burgundským vévodou Janem Nebojácným, se Ludvíkova manželka Valentina Visconti přestěhovala na Blois, kde o rok později zemřela.

V roce 1429 ve zdejší kapli došlo k požehnání Janě z Arku. Stalo se tak před jejím tažením do Orléans. Požehnal jí Renault ze Chartres, arcibiskup remešský. Po návratu z anglického zajetí v roce 1440 se na zámku usadil syn Ludvíka Orleánského, Karel Orleánský. V Anglii strávil 25 let poté, co byl zajat v bitvě u Azincourtu ve Stoleté válce. Z Blois se stalo kulturní centrum. Karel v roce 1458 uspořádal soutěž v poezii, pro kterou François Villon napsal svou slavnou Baladu ze soutěže v Blois. Karel také zbourá část starého hradu a učiní zámek obyvatelnějším.

27. června 1462 se v Blois Karlu Orleánskému narodil syn Ludvík. V roce 1498 usedl na francouzský trůn jako Ludvík XII. Hraběcí zámek se stal královskou rezidencí. Na přelomu 15. a 16. století Ludvík XII. a jeho manželka Anna Bretaňská přestavěli zámek v pozdněgotickém stylu. Bylo zrušeno opevnění, rekonstrukce probíhala pod taktovkou architektů Jacquesa Sourdea a Colina Biarta. Vytvořena byla také renesanční zahrada, která se ale do dnešních dnů nedochovala, a kaple Saint-Calais. O přestavbě zámku informoval kronikář Jean d'Auton. Ludvík XII. učinil ze zámku zimní rezidenci a díky tomu se zámek stal dějištěm mnoha diplomatických setkání: v roce 1499 se tu konala svatba Cesara Borgii, v roce 1501 hostil arcivévodu rakouského Filipa I., v roce 1508 se zde konala svatba Viléma IX., markýze z Montferratu a Anny, dcery vévody Reného z Alençonu, o rok později byl svědkem zásnub Markéty z Angoulême a vévody Karla IV. z Alençonu. V letech 1501 a 1510 tu pobýval Nicollo Machiavelli. 9. ledna 1514 na zámku v Blois zemřela Ludvíkova manželka Anna Bretaňská. Pohřeb proběhl v kostele Saint-Sauveur.
Dcera Ludvíka XII. a Anny Bretaňské, Klaudie Francouzská, se v roce 1514 provdala za Františka, vévodu z Angoulême. Ten se v roce 1515 stal francouzským králem a Klaudie i s dvorem přesídlila z Amboise na Blois. František I. nechal postavit nové renesanční křídlo zámku a založil zde jednu z nejvýznamnějších knihoven své doby. Rekonstrukční práce byly svěřeny italskému architektovi jménem Domenico de Cortona, který je autorem slavného spirálovitého schodiště. Klaudie Francouzská v roce 1524 na zámku umírá. František se poté rozhodne zanechat veškeré práce na zámku na úkor svého nového stavebního počinu ve Fontainebleau, kam přemístil i zmíněnou knihovnu. Její obsah je dnes součástí Francouzské národní knihovny. Blois are rozhodně nebylo zapomenuto. Klaudie Francouzská po sobě zanechala sedm dětí, které byly vychovávány právě zde. 18. října 1534 je Blois dějištěm protikatolické aféry. Letáčky, namířené proti katolíkům, byly nalepeny dokonce i na dveře královy komnaty. Po relativní náboženské toleranci ve Francii tato aféra rozpoutala náboženské války.

V roce 1539 zámek navštívil španělský král Karel V. V roce 1545 se zde na plese básník Pierre de Ronsard seznámil s Cassandrou Salviati, která inspirovala jeho sbírku Lásky. V roce 1547 zámek navštívil syn Františka I., král Jindřich II. Blois se pak opět stal bydlištěm francouzských králů, Františka II. i Karla IX. V roce 1572 se na zámku konala oslava zasnoubení Jindřicha Navarrského (budoucího Jindřicha IV.) a Markéty z Valois. Král Jindřich III. sídlil na Blois poté, co byl v době náboženských válek vyhnán z Paříže. V letech 1576 až 1589 sem svolal generální stavy a při jednom z těchto shromáždění nechal 23. prosince 1588 zavraždit svého nepřítele, vévodu de Guise a jeho bratr, kardinál Ludvík z Guise, byl zavražděn o den později. 5. ledna 1589 na zámku v Blois umírá Kateřina Medicejská, která zde prožila konec svého života a byla to, ona, kdo v roce 1556 v Blois předvedl králi tragédii Sophonisbe od Gian Giorgia Trissina, první hru, která respektovala pravidlo tří jednot.

Na zámku pobýval i další král Jindřich IV., který započal s další rekonstrukcí. Po jeho smrti v roce 1610 se zámek stal místem dožití jeho manželky, vdovy Marie Medicejské, kterou sem vyhnal její syn Ludvík XIII. a po nástupu Ludvíka XIII. a Anny Rakouské na královský trůn v roce 1616 se stal také domovem kardinála Richelieu. Marie si nechala v severozápadním rohu postavit pavilon. Po dvou letech zajetí na Blois v noci z 21. na 22. února 1619 ze zámku uprchla, podle legendy po provazovém žebříku, skutečnost bude spíše někde jinde. Nicméně se dočasně smířila se svým synem.

V roce 1626 přidělil Ludvík XIII. hrabství Blois svému bratrovi Gastonovi Orléanskému jako svatební dar. Ten zámek de facto znovu přivedl k životu po mnoha letech poněkud ponuré historie. Chtěl postavit nové křídlo, jehož stavbu svěřil architektovi François Mansartovi, ale z finančních důvodů stavba nebyla dokončena a Gaston se usadil v křídle Františka I. Toto křídlo chtěl původně po dostavění vlastního zbourat. Renovoval interiéry. V únoru 1660 na zámku umírá a Blois zůstává opuštěn.

V době vypuknutí velké francouzské revoluce byl zámek již 130 zanedbáván. Revolucionáři zámek vyplenili ve snaze zničit všechen majetek bývalé šlechty, mnohé statky rozkradli ve svůj vlastní prospěch. Kostel Saint-Sauveur byl zcela zničen a zámek v dezolátním stavu byl odsouzen k demolici. V roce 1810 jej ale Napoleon Bonaparte prodal městu Blois a posléze byl využit jako kasárna. V roce 1834 je zničeno křídlo Karla Orleánského a na jeho místě je postavena vojenská kuchyně. Přítomnost armády ale nebrání otevření křídla Františka I. pro veřejnost. Mezi návštěvníky zámku se objevili i Victor Hugo, Honoré de Balzac nebo Alexandre Dumas.

V roce 1847 je zámek klasifikován jako národní historická památka, což umožní restaurátorské práce pod vedením Félixe Dubana. Později je v zámku instalováno muzeum výtvarných umění. Mezi lety 1880 až 1913 probíhá druhá restaurace zámku pod vedením Anatola de Baudot a Alphonse Gouberta. Bylo obnoveno křídlo Gastona Orléanského a podle skic Mansarta bylo postaveno kamenné schodiště. V roce 1921 je ve starých kuchyních otevřeno brusičské muzeum.

Za druhé světové války byla bombardováním poškozena jižní fasáda a okna kaple. Restaurátorské práce jsou v roce 1946 svěřeno Michelovi Ranjard.

Současný zámek se skládá ze tří křídel, které reprezentují gotický, renesanční a klasicisní sloh. Lze najít i pozůstatky středověkého hradu. Tou je například kruhová věž Foix ze 13. století. Gotický sloh reprezentuje křídlo Ludvíka XII. Nad vchodem do tohoto křídla najdeme jezdeckou sochu Ludvíka XII. a jeho charakteristický symbol - dikobraza. V tomto křídle najdem muzeum výtvarných umění, věž Champs, kapli Saint-Calais a galerii Karla Orléanského. Dominantou renesančního křídla Františka I. je spirálovité schodiště Domenica de Cortony. Působivé jsou venkovní fasády a královské komnaty, včetně salonu Marie Medicejské a komnaty Kateřiny Medicejské. V tzv. Královnině galerii můžeme navštívit expozici starých hudebních nástrojů. Dále tu najdeme také modlitebnu Kateřiny Medicejské, místní vitráže pochází z 19. století, a mnohá další působivá místa. Poslední křídlo Gastona Orleánského má klasicisní podobu. Vnější fasádu zdobí dórské, ionské a korintské sloupy, sochy Minervy a Marta.

Zámek Blois dnes patří k hlavním turistickým atrakcím v údolí Loiry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama