Stoletá válka

27. března 2014 v 20:00 |  Z historie
Stoletá válka (La Guerre de Cent Ans) byl konflikt mezi Anglií a Francií mezi lety 1337-1453.

Příčiny:
Ve 14. století patřila rozsáhlá území dnešní Francie anglickému království. V roce 1066 normanský vévoda Vilém dobyl anglický trůn v bitvě u Hastings a stal se králem Anglie. Na francouzském území mu patřily oblasti dnešní Normandie a další državy, o které se Angličané s Francouzi utkali během staletí v mnohých bojích. Sousední Bretaň se odedávna bránila snahám francouzských králů podmanit si její území, a tak se také orientovala na Anglii. Anglický král Jindřich II. Plantagenet (1133-1189) získal po svém otci, vévodovi z Anjou, hrabství Tourraine, Maine a Anjou a po sňatku s Eleonorou Akvitánskou získal Akvitánii. Anglie tak často zabírala více než polovinu francouzského území a i v případě, že Francie dobyla državy zpět, zůstala území pod silným hospodářským vlivem Anglie. Francie se obávala bezprostřední blízkosti ostrovní monarchie a chtěla území sjednotit pod svou vládu.

Další příčinou stoleté války byl spor o Flandry. Fladry byly důležitým střediskem obchodu, kam Anglie vyvážela ke zpracování svou vlnu. Území bylo však lénem francouzského krále.

Konečně poslední příčinou byl boj o francouzský trůn. V roce 1328 zemřel poslední Kapetovec Karel IV. Krásný a na trůn dosedl Filip VI. z vedlejší kapetovské větve Valois. Anglický král Eduard III. měl však také předky v kapetovském rodě, a tak si na trůn dělal nárok.

Konflikt ve Flandrech
V roce 1336 nechal flanderský kníže Ludvík I. zatknout všechny anglické obyvatele Flander. Naštvaní Angličané přestali do Flander vozit vlnu a uvalili na ně obchodní embargo, bylo zakázáno do Anglie vozit jakékoli výrobky z Flander. Ve Flandrech vypuklo lidové povstání pod vedením Jacoba van Artelvede. Povstání podpořil i anglický král Eduard III. V roce 1337 jsou u flanderského pobřeží potopeny francouzské lodě.

1. fáze (1337-1360)
Fracouzský král Filip VI. napadl anglické državy ve Francii. Eduard III., který si kladl nárok na francouzský trůn, se rozhodl náporu francouzského krále čelit a vyhlásil válku. Prvotním cílem Angličanů bylo uhájit své postavení jak v državách, tak ve Flandrech. V první etapě války Angličané vítězí díky lepší vojenské taktice a profesionálnímu a dobře organizovanému vojsku, v němž každý voják dostával za svou práci žold. Nejobávanějším a pro Francouze dlouho nerozlousknutelným oříškem byli angličtí lučištníci z Walesu, kteří francouzskou jízdu drtili ještě než se k nim mohla dostat blíž. Zatímco Anglie měla věrnou a silnou armádu, francouzské vojsko tvořili především lidé z řad šlechty a vazalů, kteří králi slíbili věrnost a vojenskou pomoc výměnou za půdu, která je živila. Velmi často se však stávalo, že takoví vojáci v ohrožení života dezertovali.

Prvního významného vítězství dosahují Angličané v námořní bitvě u Sluys v roce 1340. Získávají tak kontrolu nad La Manche.

Roku 1346 se odehrála bitva u Crécy, kterou známe jako bitvu u Kresčaku. Angličané zde bojovali proti mnohonásobné francouzské přesile. Francouzského krále Filipa VI. podpořil i český král Jan Lucemburský. Ačkoli tehdy už téměř slepý, český panovník statečně bojoval a jeho výrok "Toho bohdá nebude, aby král z bitvy utíkal," se stal památným. V bitvě nakonec padl. Po jeho boku bojoval i jeho syn Václav, který po otcově smrti nastoupí na český trůn jako Karel IV. Velká profrancouzská armáda se však nedokázala plně sjednotit a nakonec i přes svou převahu anglickým lučištníkům a rytířům podlehla.

Roku 1347 Angličané po dlouhém obléhání dobyli přístav Calais, který v jejich rukou zůstane až do roku 1558. Téhož roku je uzavřen mír, který trvá osm let, do roku 1355.

V roce 1350 zemřel Filip VI. a jeho nástupcem se stal Jean le Bon (Jan II. Dobrý).

V roce 1356 přichází další francouzská porážka, tentokrát od anglického prince Eduarda. V bitvě u Poitiers je Angličany zajat i Jan II. a Angličané za něj požadují astronomické výkupné, které si Francie nemůže dovolit. Na francouzský trůn nastupuje syn Jana II. - Karel V. Moudrý. Jeho cílem bylo zajistit konečně v zemi klid.

To se však nedařilo. Nespokojenost s válečným stavem a prohlubující se hospodářskou krizí, která provází každý válečný konflikt, projevili jak příslušníci měšťanstva, tak venkované. V roce 1358 v Paříži povstali měšťané, vedení Étiennem Marcelem. Povražděni byli královští úředníci a lidé okolo Marcela se chopili vlády. Povstáni však bylo následně Karlem V. potlačeno. Na venkově téhož roku vypuklo povstání "jacquerie" proti šlechtě. Skončilo taktéž potlačením.

První fáze války skončila v roce 1360 podepsáním míru v Brétigny. Eduard III. se zřekl francouzského trůnu a Flandry připadly Francouzům. Angličanům zůstaly ponechány jejich francouzské državy i přístav Calais. Jean le Bon je kvůli výkupnému odvezen do Anglie. Jeho druhému synovi Filipu Smělému ještě přidělil Burgundské vévodství a poté v Anglii v roce 1364 umírá.

2. fáze války
Druhá fáze stoleté války propukla právě kvůli tomu, že Francie nezaplatila výkupné v hodnotě 3 milionů dukátů za Jana II. Francie však stihla reorganizovat armádu po anglickém vzoru. Vojáci dostávali za svou službu žold a nechyběli ani lučištníci a dělostřelectvo, změnila se taktika. V roce 1364 Karel V. oficiálně usedl na trůn. Do čela armády se postavil Bertrand z Guesclinu. Pod jeho velením Francie získává mnoho Anglii podřízených menších měst, velkým městům se schválně vyhýbali. V roce 1372 je anglické loďstvo poraženo u La Rochelle. V roce 1380 zůstávají Angličanům města Bayonne, Bordeaux, Brest, Cherbourg a Calais.

Roku 1377 umírá Eduard III. a vládu svěřil vnukovi Richardovi II., synovi zmíněného prince Eduarda (viz bitva u Poitiers). Ten kromě náporu Francie musel čelit také povstání Wata Tylera a Jana Wicliffa. Obě byla potlačena. Nebyl oblíbený, po návratu z výpravy do Irska byl sesazen a posléze popraven. Moci v Anglii se ujímá jeho bratranec Jindřich IV.

Ve Francii od roku 1380 vládl syn Karla V. - Karel VI. Byl velmi mladý a nezkušený, vládli za něj jeho příbuzní, čehož využívali poddaní, kteří uskutečnili řadu povstání. Vrcholem bylo získání Flander burgundským vévodou Filipem v roce 1384. Po této události se Burgundské vévodství stále více odcizuje od královské Francie a získává stále větší nezávislost. Karel VI. se v roce 1388 dostává plně k moci, ale brzy se u něj projevuje duševní choroba. Toto období je provázeno občanskou válkou mezi burgundskými vévody a dynastií Valois, které rozpoutá vražda králova bratra Ludvíka burgundským vévodou Janem Nebojácným v roce 1407.

3. fáze války
Nepokoje ve Francii nahrávají opět Angličanům. Syn Jindřicha IV. - Jindřich V. se v roce 1415 vyloďuje v Normandii. Vítězí nad šestinásobně početnějším francouzským vojskem u Azincourtu a dobývá i Paříž. Spojuje se s francouzskou královnou Isabelou Bavorskou (manželkou duševně nemocného Karla VI.) a burgundským vévodou Filipem Dobrým a uzavřou tzv. smlouvu z Troyes. Podle této smlouvy se anglický panovník měl oženit s dcerou Karla VI., Kateřinou, a po smrti francouzského krále tak získat trůn. Syn Karla VI., Karel z Valois, byl zbaven nároku na trůn.

Jindřich V. však v roce 1422 nečekaně umírá. Karel VI. zemřel jen sedm týdnů po něm. Jindřich V. po sobě zanechal syna Jindřicha VI. Tomu bylo v té době jen devět měsíců, nicméně byl uznán králem jak v Anglii, tak v anglických državách na francouzském území, kde za něj vládu vykonával vévoda z Bedfordu. Zbylému francouzskému území vládl syn Karla VI. - Karel z Valois. Jeho sídlem bylo město Bourges. Roku 1428 vojska vévody z Bedfordu oblehnou město Orléans.

Orléans bylo strategicky velmi důležité město. Pokud by se Angličanům podařilo jej dobýt, definitivní porážka Francie a její vymazání z mapy Evropy by už nic nezabránilo. Francouzské armádě nyní velí generál Dunois, přezdívaný Bastard Orleánský, potřebuje ale posily. V této kritické chvíli se však objevuje prostá venkovská šestnáctiletá dívka Jana z Arku, která tyto posily k Orléansu přivede a sama se postaví do čela armády. Město v roce 1429 osvobozuje, osvobodí také město Reims (Remeš) a na hradě Chinon přinutí Karla z Valois, aby se zde nechal korunovat francouzským králem, Karlem VII.

Vítězství pod vedením mladé dívky ohromilo celou zemi a Francie se opět probudila ke vzdoru anglickým vojskům. Potíže se na Angličany hrnuly ze všech stran, ochladly vztahy s Burgunďany, docházely zásoby a posily. Porážky Angličanů u Pataye a Jargeau přinesly obrat v celé válce.

Úspěch se Janě však stal osudným. Její prudce vzrůstající popularity se zalekli jak šlechta, tak sám král. Při osvobozování Compiégne byla zajata Burgunďany a vydána Angličanům. Byla odsouzena za kacířství a v roce 1431 byla v Rouenu upálena a její popel byl vysypán do Seiny.

Roku 1435 se konalo zasedání v Arrasu, kam přijeli vyslanci evropských států aby jednali o osudu Francie. Spory mezi Anglií a Francií však nepřipouštěly jakoukoli dohodu. Válka pokračovala, ale Angličané už postrádali burgundského spojence, jenž se přidal se ziskem mnoha výhod na stranu Francie. Následuje série porážek angličanů. V roce 1436 Francouzi dobývají Paříž, v roce 1449 Normandii. Poslední bitva se odehrála v roce 1453 u Castellione. V rukou Angličanů zůstalo pouze Calais a Normanské ostrovy. Anglie byla vyčerpaná a navíc na ostrovech propukly nástupnické boje, tzv. Válka růží. Po smrti Karla VII. v roce 1461 jeho syn Ludvík XI. vymáhal z Anglie jako oplatu za stoletou válku tučné výkupné, kterým si Anglie zajišťovala příměří. Konflikt tiše skončil a mírová smlouva nikdy nebyla uzavřena.

Calais získali Francouzi zpět v roce 1558. Jediný anglický výdobytek Stoleté války, který v rukou Velké Británie zůstal dodnes, jsou Normanské ostrovy. Stoletou válku popsal ve své Kronice stoleté války Jean Froissart. Stoletá válka trvala celkem 116 let a jednalo se o nejdelší konflikt středověké Evropy.

Rozdělení sil ve stoleté válce:


Panovníci za stoleté války:
Francie:
Karel IV. Krásný (z hlavní linie Kapetovců), zem. 1328
Filip VI. (Kapetovec z vedlejší rodové větve Valois), 1328-1350
Jan II. Dobrý, 1350-1364
Karel V. Moudrý, 1364-1380
Karel VI., 1380-1422
Karel VII., 1422-1461
Ludvík XI.

Anglie:
Eduard III., zem. 1377
Richard II. (vnuk, synem prince Eduarda), 1377-1399
Jindřich IV. (bratranec), 1399-1413
Jindřich V. (syn), 1413-1422
Jindřich VI. (syn, AN - vévoda z Gloucestshiru, FR - vévoda z Bedfordu)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama