Březen 2014

Muzikál "Robin des Bois"

28. března 2014 v 11:33 Aktuální dění
Robin des Bois je francouzský muzikál. 26. září 2013 měl premiéru v pařížském Palais des Congrès a 22. ledna 2014 v Rouenu začal své úspěšné turné po celé Francii. Navštívil také Belgii a Švýcarsko.

Plány na realizaci muzikálu vznikly v červenci 2011 u produkční společnosti Gilberta Coulliera. Gilbert Coullier má za sebou již bohatou spolupráci s největšími francouzskými hvězdami jako jsou Johnny Hallyday, Céline Dion, Michel Polnareff, Yves Montand, Barbara Gilbert Becaud, Henri Salvador, Michel Berger, Garou... V roce 1991 založil vlastní produkční společnost, která podporuje frankofonní umělce. V roce 1992 měl na starosti produkci slavné rockové opery Starmania, která se dočkala obrovského úspěchu, vidělo ji více než 5 milionů diváků. V dubnu 2012 byl uspořádán casting do muzikálu Robin des Bois.

Hudební skladatelé tohoto muzikálu mají za sebou spolupráci s hvězdami jako jsou Laura Pausini, Janet Jackson nebo Madonna.

Příběh je založen za středověké legendě o Robinu Hoodovi, ale odehrává se patnáct let po oddělení Robina a Marianne. Děj muzikálu se odehrává v roce 1313, Adrien, patnáctiletý syn Marianne, miluje Bedelii, dceru šerifa a pána nottinghamského hrabství. Násilnický, mocný a netorantní Sir Vaizey je také zapřisáhlým nepřítelem Robina. Když se mladí milenci spolu rozhodnou utéct, Sit Vaizey odmítá tolerovat, aby jeho dcera žila s vyvrženci ze Sherwoodského lesa. Jeho armáda Bedelii najde a Adriena uvězní. Marianne nemá jinou možnost než požádat Robina a jeho druhy, aby jí pomohli. Patnáct let od jejich oddělení mu přizná, že je Adrien jeho syn. Udrží si šerif svůj vliv nad lidem a porazí Robina? Robin a Marianne se však drží hesla: "Nikdy se nevzdávejte!"

Texty: Lionel Florence, Patrice Guirao
Hudba: Antoine Angelelli, Bionix, Frédéric Château, Matthieu Mandes, John Mamann, Corneille, David Hallyday
Režie: Michel Laprise
Kostýmy: Stéphane Rolland
Choreografie: Hakim Ghorab, Yaman
Produkce: Eleonore De Galard, Gilbert Coullier, Roberto Cuirleo
Scéna: Es Devlin

Obsazení:
M. Pokora - Robin
Stéphanie Bédard - Marianne
Dumé - šerif Vaizey
Nyco Lilliu - bratr Tuck
Marc Antoine - Jean
Caroline Costa - Bédélia
Sascha Tran - Adrien



První soundtrack k muzikálu vyšel už 25. března 2013. Muzikálová verze vyšla 23. srpna 2013:

CD1
La flèche ou la cible (Stéphanie Bédard)
Notthing Hill Nottingham (Dumè)
J'ai dit oui (Caroline Costa)
Ne renoncez jamais (M. Pokora)
Un monde à changer (Nyco Lilliu)
Terre (Sacha Tran et Caroline Costa)
La providence (M. Pokora et Stéphanie Bédard)
J'attendais (M. Pokora)
On est là pour ça (Marc Antoine et Nyco Lilliu)
Y renoncer un jour (Dumè)

CD2
Tes blessures (M. Pokora et Stéphanie Bédard)
Laissez-nous vivre (Sacha Tran et Caroline Costa)
Devenir quelqu'un (M. Pokora et Dumè)
Quinze ans à peine (Sacha Tran)
Lui sait qui je suis (Marc Antoine)
À nous (Marc Antoine, M. Pokora et Nyco Lilliu)
Un ami comme toi (Nyco Lilliu)
Elles portent en elles (M. Pokora, Nyco Lilliu, Caroline Costa, Sacha Tran et Stéphanie Bédard)
Gloria (Vincent Niclo et Nyco Lilliu)
Le jour qui se rêve (M. Pokora)
Si l'amour existe (M. Pokora)

První singl, Un monde à change od Nica Lilliu byl vydán rok před uvedením muzikálu, 26. září 2012. Druhý singl, Le jour qui se rêve, zpívaný M. Pokorou byl vydán 28. ledna 2013. Třetí singl byl À nous, který nazpívali M. Pokora, Nyco Lilliu a Marc-Antoine, byl vydán 10. června 2013 a poprvé s muzikálovou písní vystupují i v televizi. Čtvrtý singl vyšel 24. 10. 2013 - písnička J'ai dit oui od Caroline Costa. Patý singl je J'attendais od M. Pokory.


21. listopadu 2013 v Paříži byl z představení pořízen video záznam. Muzikál obdržel cenu NRJ Music Awards za nejlepší frankofonní skupinu roku. Byl také nominován na ceny za původní hudbu za písně Un monde à changer a À nous.

Reportáže, dokumenty z příprav a hudbu najdete na oficiálním kanále muzikálu na YouTube.


Limousin

28. března 2014 v 8:54 Regiony Francie
Základní informace
Hlavní město: Limoges
Rozloha: 16 942 km2
Počet obyvatel: 741 072
Départementy: Corrèze, Creuse, Haute-Vienne
Symbol: kaštan

Limousin je region v jižní části střední Francie. Sousedí s regiony Poitou-Charentes, Centre, Auvergne, Midi-Pyrénées a Akvitánií. Celý povrch pokrývá Francouzské středohoří (Massif central). Skládá se ze 3 départementů, 8 arrondisementů, 106 kantonů a 747 obcí. Je to po Korsice nejméně obydlený region Francie.


Za doby Julia Caesara zde sídlil keltský kmen Lemoviků. Sám Caesar si jejich území podmanil v roce 52 př. n. l. a zahájil romanizaci. Kolem roku 10 př. n. l. bylo založeno Limoges, tehdy nazávané jako Augustorium. Od 3. století se v oblasti pomalu začíná šířit křesťanství. V 6. století si oblast podmanil kmen Franků. Období vlády Merovejců bylo poznamenáno vzestupem poustevnictví. Mnoho mužů ze severní Galie a z britských ostrovů se usadilo v tomto regionu, žili sami a oddávali se modlitbám. Jejich reputace přilákala do oblasti mnoho lidí, kteří zde zakládali nové vesnice. Mezi významné misionáře té doby patří například svatý Eligius. Později je území začleněno do Akvitánského vévodství. Je zakládáno mnoho hradů, z nichž například Lastours, Ventadour, Comborn nebo Excideuil existují dodnes, byť jen v ruinách. V 9. století bylo zakládáno mnoho opatství. Nejvýznamnějším z nich bylo opatství v Limoges. 12. století je érou rozvoje hospodářství, které z Limoges udělá významné centrum křesťanské Evropy. V roce 1152 se region dostává pod vliv Anglie po svatbě Eleonory Akvitánské s anglickým králem Jindřichem II. Plantagenetem. Hospodářský rozvoj poté poškodí stoletá válka. Biskupské město Limoges je v roce 1370 vypleněno vojsky Černého prince. V roce 1607 území připadlo Francouzskému království. Dnešní region Limousin existuje od roku 1960.

Limoges se někdy nazývá jako "vodojem", protože zde pramení mnoho řek. Mezi největší řeky regionu patří Dordogne, Vienne a Charente. Stejně tak má Limousin velké množství vodních ploch. Největší jezero regionu je Vassivière. Další jezera tvoří jedny z nejdůležitějších přehrad Francie. Jsou to například lac de Saint-Pardoux, lac de Bort-les-Orgues, lac de Lavaud-Gelade, lac de Lavaud.

Krajina Limousin je výsledkem hercynského vrásnění a následných klimatických výkyvů během třetihor a čtvrtohor. Hornina je tvořená převážně žulou, na jihu vápencem. Nadmořská výška regionu kolísá mezi 600-1000 metry nad mořem. Nejvyšší bod je Mont Bessou (977 m). Povrch je převážně hornatý a lesnatý, ale najdeme tu i zelená údolí jako Vienne, Creuse, zalesněné soutěsky Dordogne, Diège. V Limousin se nachází 4% francouzských lesů. Oblast je také pokryta rašeliništi a mokřady, bažina Dauges je klasifikována jako národní přírodní památka. V lesích žijí divočáci, jeleni a lišky, Limousin je také posledním místem výskytu vlka ve Francii. Poslední zmínky o spatření vlka pochází ze 40. let.

Region má nejnižší míru nezaměstnanosti ve Francii. Probíhá zde těžba dřeva, ve velkém se pěstuje skot, jehož počet v roce 2005 přesáhl dokonce i počet obyvatel regionu. V galském období, a také v meziválečném období zde probíhala těžba zlata. Region má také zásoby kaolinu a uranu. Tradiční je výroba porcelánu, působí zde i automobilový průmysl Renaul Trucks. 63% lidí pracuje ve službách. Nicméně vážný deficit je v podnikání, region má nízkou kvalifikaci a po Dolní Normandii nejnižší mzdy. Limousin tak zůstává relativně chudým regionem, ale roste zájem o zlepšení.

Hlavní město Limoges leží 400 km jižně od Paříže a 220 km severně od Toulouse.
Většina obyvatel je soustředěna v okolí hlavního městas, téměř 38%. Region má největší podíl lidí nad 60 let ve Francii. V poslední době se zde ale usadilo poměrně velké množství Britů a Nizozemců. Na území se mluví nářečím okcitánštinou, většinou na venkově. Vyskytují se však dvojjazyčné nápisy ve snaze aby tento jazyk z území nevymizel.

Region není příliš zaplaven turisty. Částečně i kvůli izolaci od hlavních dopravních cest. Přílivu turistů by měla pomoci výstavba nových dálnic a letiště. Nejvíce navštěvovaná místa regionu jsou Oradour-sur-Glane, vesnice vypálená nacisty v roce 1944, zoologické zahrady, Muzeum prezidenta Jacquesa Chiraca, Národní hřebčín de Pompadour, muzeum a akvárium v Limoges, zámek Sédières, historické muzeum v Tulle, hrad v Turenne, Gimelské vodopády, zřícenina Tours de Merle, Muzeum porcelánu Adriena Dubouché, Regionální přírodní parky Périgord-Limousin a Millevaches, nebo jezero Vassivière (plachtění, rybaření, vodní lyžování, pláže, kempy, turistika...).

Slavné osobnosti regionu: Pierre-Auguste Renoir


Caroline Costa - J'ai dit oui

27. března 2014 v 20:57 Hudba
Tuhle písničku zpívá Caroline Costa v muzikálu Robin des Bois, který v současné době úspěšně cestuje po celé Francii.


Stoletá válka

27. března 2014 v 20:00 Z historie
Stoletá válka (La Guerre de Cent Ans) byl konflikt mezi Anglií a Francií mezi lety 1337-1453.

Příčiny:
Ve 14. století patřila rozsáhlá území dnešní Francie anglickému království. V roce 1066 normanský vévoda Vilém dobyl anglický trůn v bitvě u Hastings a stal se králem Anglie. Na francouzském území mu patřily oblasti dnešní Normandie a další državy, o které se Angličané s Francouzi utkali během staletí v mnohých bojích. Sousední Bretaň se odedávna bránila snahám francouzských králů podmanit si její území, a tak se také orientovala na Anglii. Anglický král Jindřich II. Plantagenet (1133-1189) získal po svém otci, vévodovi z Anjou, hrabství Tourraine, Maine a Anjou a po sňatku s Eleonorou Akvitánskou získal Akvitánii. Anglie tak často zabírala více než polovinu francouzského území a i v případě, že Francie dobyla državy zpět, zůstala území pod silným hospodářským vlivem Anglie. Francie se obávala bezprostřední blízkosti ostrovní monarchie a chtěla území sjednotit pod svou vládu.

Další příčinou stoleté války byl spor o Flandry. Fladry byly důležitým střediskem obchodu, kam Anglie vyvážela ke zpracování svou vlnu. Území bylo však lénem francouzského krále.

Konečně poslední příčinou byl boj o francouzský trůn. V roce 1328 zemřel poslední Kapetovec Karel IV. Krásný a na trůn dosedl Filip VI. z vedlejší kapetovské větve Valois. Anglický král Eduard III. měl však také předky v kapetovském rodě, a tak si na trůn dělal nárok.

Konflikt ve Flandrech
V roce 1336 nechal flanderský kníže Ludvík I. zatknout všechny anglické obyvatele Flander. Naštvaní Angličané přestali do Flander vozit vlnu a uvalili na ně obchodní embargo, bylo zakázáno do Anglie vozit jakékoli výrobky z Flander. Ve Flandrech vypuklo lidové povstání pod vedením Jacoba van Artelvede. Povstání podpořil i anglický král Eduard III. V roce 1337 jsou u flanderského pobřeží potopeny francouzské lodě.

1. fáze (1337-1360)
Fracouzský král Filip VI. napadl anglické državy ve Francii. Eduard III., který si kladl nárok na francouzský trůn, se rozhodl náporu francouzského krále čelit a vyhlásil válku. Prvotním cílem Angličanů bylo uhájit své postavení jak v državách, tak ve Flandrech. V první etapě války Angličané vítězí díky lepší vojenské taktice a profesionálnímu a dobře organizovanému vojsku, v němž každý voják dostával za svou práci žold. Nejobávanějším a pro Francouze dlouho nerozlousknutelným oříškem byli angličtí lučištníci z Walesu, kteří francouzskou jízdu drtili ještě než se k nim mohla dostat blíž. Zatímco Anglie měla věrnou a silnou armádu, francouzské vojsko tvořili především lidé z řad šlechty a vazalů, kteří králi slíbili věrnost a vojenskou pomoc výměnou za půdu, která je živila. Velmi často se však stávalo, že takoví vojáci v ohrožení života dezertovali.

Prvního významného vítězství dosahují Angličané v námořní bitvě u Sluys v roce 1340. Získávají tak kontrolu nad La Manche.

Roku 1346 se odehrála bitva u Crécy, kterou známe jako bitvu u Kresčaku. Angličané zde bojovali proti mnohonásobné francouzské přesile. Francouzského krále Filipa VI. podpořil i český král Jan Lucemburský. Ačkoli tehdy už téměř slepý, český panovník statečně bojoval a jeho výrok "Toho bohdá nebude, aby král z bitvy utíkal," se stal památným. V bitvě nakonec padl. Po jeho boku bojoval i jeho syn Václav, který po otcově smrti nastoupí na český trůn jako Karel IV. Velká profrancouzská armáda se však nedokázala plně sjednotit a nakonec i přes svou převahu anglickým lučištníkům a rytířům podlehla.

Roku 1347 Angličané po dlouhém obléhání dobyli přístav Calais, který v jejich rukou zůstane až do roku 1558. Téhož roku je uzavřen mír, který trvá osm let, do roku 1355.

V roce 1350 zemřel Filip VI. a jeho nástupcem se stal Jean le Bon (Jan II. Dobrý).

V roce 1356 přichází další francouzská porážka, tentokrát od anglického prince Eduarda. V bitvě u Poitiers je Angličany zajat i Jan II. a Angličané za něj požadují astronomické výkupné, které si Francie nemůže dovolit. Na francouzský trůn nastupuje syn Jana II. - Karel V. Moudrý. Jeho cílem bylo zajistit konečně v zemi klid.

To se však nedařilo. Nespokojenost s válečným stavem a prohlubující se hospodářskou krizí, která provází každý válečný konflikt, projevili jak příslušníci měšťanstva, tak venkované. V roce 1358 v Paříži povstali měšťané, vedení Étiennem Marcelem. Povražděni byli královští úředníci a lidé okolo Marcela se chopili vlády. Povstáni však bylo následně Karlem V. potlačeno. Na venkově téhož roku vypuklo povstání "jacquerie" proti šlechtě. Skončilo taktéž potlačením.

První fáze války skončila v roce 1360 podepsáním míru v Brétigny. Eduard III. se zřekl francouzského trůnu a Flandry připadly Francouzům. Angličanům zůstaly ponechány jejich francouzské državy i přístav Calais. Jean le Bon je kvůli výkupnému odvezen do Anglie. Jeho druhému synovi Filipu Smělému ještě přidělil Burgundské vévodství a poté v Anglii v roce 1364 umírá.

2. fáze války
Druhá fáze stoleté války propukla právě kvůli tomu, že Francie nezaplatila výkupné v hodnotě 3 milionů dukátů za Jana II. Francie však stihla reorganizovat armádu po anglickém vzoru. Vojáci dostávali za svou službu žold a nechyběli ani lučištníci a dělostřelectvo, změnila se taktika. V roce 1364 Karel V. oficiálně usedl na trůn. Do čela armády se postavil Bertrand z Guesclinu. Pod jeho velením Francie získává mnoho Anglii podřízených menších měst, velkým městům se schválně vyhýbali. V roce 1372 je anglické loďstvo poraženo u La Rochelle. V roce 1380 zůstávají Angličanům města Bayonne, Bordeaux, Brest, Cherbourg a Calais.

Roku 1377 umírá Eduard III. a vládu svěřil vnukovi Richardovi II., synovi zmíněného prince Eduarda (viz bitva u Poitiers). Ten kromě náporu Francie musel čelit také povstání Wata Tylera a Jana Wicliffa. Obě byla potlačena. Nebyl oblíbený, po návratu z výpravy do Irska byl sesazen a posléze popraven. Moci v Anglii se ujímá jeho bratranec Jindřich IV.

Ve Francii od roku 1380 vládl syn Karla V. - Karel VI. Byl velmi mladý a nezkušený, vládli za něj jeho příbuzní, čehož využívali poddaní, kteří uskutečnili řadu povstání. Vrcholem bylo získání Flander burgundským vévodou Filipem v roce 1384. Po této události se Burgundské vévodství stále více odcizuje od královské Francie a získává stále větší nezávislost. Karel VI. se v roce 1388 dostává plně k moci, ale brzy se u něj projevuje duševní choroba. Toto období je provázeno občanskou válkou mezi burgundskými vévody a dynastií Valois, které rozpoutá vražda králova bratra Ludvíka burgundským vévodou Janem Nebojácným v roce 1407.

3. fáze války
Nepokoje ve Francii nahrávají opět Angličanům. Syn Jindřicha IV. - Jindřich V. se v roce 1415 vyloďuje v Normandii. Vítězí nad šestinásobně početnějším francouzským vojskem u Azincourtu a dobývá i Paříž. Spojuje se s francouzskou královnou Isabelou Bavorskou (manželkou duševně nemocného Karla VI.) a burgundským vévodou Filipem Dobrým a uzavřou tzv. smlouvu z Troyes. Podle této smlouvy se anglický panovník měl oženit s dcerou Karla VI., Kateřinou, a po smrti francouzského krále tak získat trůn. Syn Karla VI., Karel z Valois, byl zbaven nároku na trůn.

Jindřich V. však v roce 1422 nečekaně umírá. Karel VI. zemřel jen sedm týdnů po něm. Jindřich V. po sobě zanechal syna Jindřicha VI. Tomu bylo v té době jen devět měsíců, nicméně byl uznán králem jak v Anglii, tak v anglických državách na francouzském území, kde za něj vládu vykonával vévoda z Bedfordu. Zbylému francouzskému území vládl syn Karla VI. - Karel z Valois. Jeho sídlem bylo město Bourges. Roku 1428 vojska vévody z Bedfordu oblehnou město Orléans.

Orléans bylo strategicky velmi důležité město. Pokud by se Angličanům podařilo jej dobýt, definitivní porážka Francie a její vymazání z mapy Evropy by už nic nezabránilo. Francouzské armádě nyní velí generál Dunois, přezdívaný Bastard Orleánský, potřebuje ale posily. V této kritické chvíli se však objevuje prostá venkovská šestnáctiletá dívka Jana z Arku, která tyto posily k Orléansu přivede a sama se postaví do čela armády. Město v roce 1429 osvobozuje, osvobodí také město Reims (Remeš) a na hradě Chinon přinutí Karla z Valois, aby se zde nechal korunovat francouzským králem, Karlem VII.

Vítězství pod vedením mladé dívky ohromilo celou zemi a Francie se opět probudila ke vzdoru anglickým vojskům. Potíže se na Angličany hrnuly ze všech stran, ochladly vztahy s Burgunďany, docházely zásoby a posily. Porážky Angličanů u Pataye a Jargeau přinesly obrat v celé válce.

Úspěch se Janě však stal osudným. Její prudce vzrůstající popularity se zalekli jak šlechta, tak sám král. Při osvobozování Compiégne byla zajata Burgunďany a vydána Angličanům. Byla odsouzena za kacířství a v roce 1431 byla v Rouenu upálena a její popel byl vysypán do Seiny.

Roku 1435 se konalo zasedání v Arrasu, kam přijeli vyslanci evropských států aby jednali o osudu Francie. Spory mezi Anglií a Francií však nepřipouštěly jakoukoli dohodu. Válka pokračovala, ale Angličané už postrádali burgundského spojence, jenž se přidal se ziskem mnoha výhod na stranu Francie. Následuje série porážek angličanů. V roce 1436 Francouzi dobývají Paříž, v roce 1449 Normandii. Poslední bitva se odehrála v roce 1453 u Castellione. V rukou Angličanů zůstalo pouze Calais a Normanské ostrovy. Anglie byla vyčerpaná a navíc na ostrovech propukly nástupnické boje, tzv. Válka růží. Po smrti Karla VII. v roce 1461 jeho syn Ludvík XI. vymáhal z Anglie jako oplatu za stoletou válku tučné výkupné, kterým si Anglie zajišťovala příměří. Konflikt tiše skončil a mírová smlouva nikdy nebyla uzavřena.

Calais získali Francouzi zpět v roce 1558. Jediný anglický výdobytek Stoleté války, který v rukou Velké Británie zůstal dodnes, jsou Normanské ostrovy. Stoletou válku popsal ve své Kronice stoleté války Jean Froissart. Stoletá válka trvala celkem 116 let a jednalo se o nejdelší konflikt středověké Evropy.

Rozdělení sil ve stoleté válce:


Panovníci za stoleté války:
Francie:
Karel IV. Krásný (z hlavní linie Kapetovců), zem. 1328
Filip VI. (Kapetovec z vedlejší rodové větve Valois), 1328-1350
Jan II. Dobrý, 1350-1364
Karel V. Moudrý, 1364-1380
Karel VI., 1380-1422
Karel VII., 1422-1461
Ludvík XI.

Anglie:
Eduard III., zem. 1377
Richard II. (vnuk, synem prince Eduarda), 1377-1399
Jindřich IV. (bratranec), 1399-1413
Jindřich V. (syn), 1413-1422
Jindřich VI. (syn, AN - vévoda z Gloucestshiru, FR - vévoda z Bedfordu)


Auvergne

22. března 2014 v 10:32 Regiony Francie
Základní informace
Hlavní město: Clermont-Ferrand
Počet obyvatel: 1 350 680
Rozloha: 26 013 km2
Départementy: Allier, Cantal, Haute-Loire, Puy-de-Dôme

Auvergne je region ve střední Francii. Sousedí s regiony Rhône-Alpes, Languedoc-Roussillon, Midi-Pyrenées, Limousin, Centre a Burgundskem. Skládá se ze 4 départementů, 14 arrondissementů, 158 kantonů a 1 310 obcí.

Území je osídleno již více než 15 000 let. Auvergne je pojmenována po galském kmeni Arvernů, jednom z nejmocnějších a nejbohatších kmenů starověké Galie. V prvním století př. n. l. jim vládl král Vercingetorix. V Gergovii, nedaleko Clermont-Ferrand tento král v roce 52 př. n. l. porazil vojska Julia Caesara. Ve stejném roce však Caesar Vercingetoriga porazil v bitvě u Alesia. V 7. století bylo území předmětem sporů mezi královskou Francií a Akvitániií. Dynastie Karlovců jej nakonec připojila ke království, ale hrabata z Auvergne si postupně vydobyla nezávislost. V 10. století o území bojovala hrabata z Poitiers a Toulouse. V oblasti byl velmi pevný feudální systém. Nezávislost Auvergne ve 12. století narušil Filip II. August, který většinu území připojil k Francii. Centrem državy byl Riom. Ve 13. století se území dostalo pod správu Alfonse z Poitiers. V roce 1360 se z oblasti stává vévodství. Prvním vévodou byl Jan I. z Berry. Jeho dcera se provdala za vévodu burgundského a tím se Auvergne stala součástí burgundského vévodství. Francie území získala zpět v roce 1527. V 16. století se na území odehrálo mnoho náboženských střetnutí kalvinistů a katolíků. Mnoho pevností v kraji zdědila po své matce, auvergnské hraběnce Madeleine de la Tour d'Auvergne, francouzská královna Kateřina Medicejská. Tyto pevnosti pak přešly v léno věrným královským poddaným. V roce 1665 v Clermont a Puy dočasně fungoval trestní soud, založený Ludvíkem XIV. Velký rozvoj ekonomiky oblast zažila v 18. století. Na jeho konci je oblast rozdělena do několika správních celků. Region byl pak znovu sjednocen v období 4. republiky (1946-1958) s centrem v Clermont-Ferrand. Za druhé světové války bylo město Vichy centrem neokupované Francie. Region byl dlouho izolován od hlavních hospodářských center Francie, což výrazně zpomalilo jeho rozvoj.

Povrch regionu je hornatý, vulkanického původu. Většinu území pokrývá pohoří Massif Central. Nejvyšší bod je Puy de Sancy (1886 m), který je zároveň nejvyšším bodem Massif Central. Podnebí kraje ovlivňuje na jihozápadě atlantský oceán, na severovýchodě převažuje kontinentální podnebí, jižní část mírně ovlivňuje Středomoří. Nejvýznamnějšími řekami jsou Loira, Dordogne a Allier. Horské oblasti jsou porostlé dubovými a borovicovými lesy.

Auvergne je obecně považován za jeden z nejchudších regionů Francie. Navzdory omezenému trhu se v Auvergne rozvinulo několik mezinárodně známých společností, jako Michelin, hutní společnost Aubert & Duval, zemědělská společnost Limagrain, minerální voda Volvic. Tyto společnosti vyváží 75% své produkce do celého světa. Auvergne je velmi průmyslovou oblastí, podíl průmyslu přesahuje státní průměr (22% oproti státním 18%). Hlavní složkou průmyslu je výroba pneumatik Michelin se sídlem v Clermont a Dunlop se sídlem v Montlucon. Vyrábí se kovové výrobky, např. příbory v Thiers. Textil vyniká výrobou krajek v Puy. Zastoupení má i potravinářství: produkce minerální vody, mléčných výrobků, masa, medu, džemů a kandovaného ovoce. Zastoupeno je i lesnictví. V Auvergne se také nachází jedno z prvních výzkumných center ve Francii. 8500 pracovníků provádí výzkum v oblasti chemie, farmacie, biotechnologie, meteorologie, seismologie, sociální psychologie a mnoha dalších.

Auvergne produkuje čtvrtinu francouzské produkce sýrů (např. Bleu d'Auvergne). Dále zemědělství produkuje čočku, hovězí maso, pšenici, ječmen, kukuřici, řepku, slunečnice, cukrovou řepu. Na severu je dřevo z dubových lesů zpracováváno na sudy pro víno.

Centrem lázeňství je od Napoleona III. město Vichy, dále například lázně Bournemouth.

Největší město je Clermont-Ferrand, které soustřeďuje třetinu obyvatel regionu. Další velká města jsou Aurillac, Chamalières, Issoire, Cournon d'Auvergne, Le Puy en Velay, Montluçon, Moulins, Allier, Riom, Vichy.

Na většině území obyvatelé mluví nářečím okcitánštinou. Na severu se vyskytuje také burgundský dialekt.

Auvergnské gastronomii dominují pokrmy se zelím, které se podává s vepřovým masem, gulášem, klobásou nebo jako nádivka. Tradiční je také sýrová polévka. Oblíbené jsou pokrmy z brambor a z nápojů bílé víno.


Z Clermont-Ferrand pochází významný skladatel přelomu 18. a 19. století George Onslow. Každé léto se v prvním srpnovém týdnu pořádá festival na jeho počest zvaný Les Soirées Onslow. Auvergne je také známá svou lidovou hudbou.

Pro turisty region poskytuje mnoho turistických stezek po Regionálním přírodním parku auvergnských vulkánů (Parc naturel régional des volcans d'Auvergne). Najdeme tu lyžařská střediska, zajímavé jsou také mnohé zámky a pevnosti.


Rhône-Alpes

15. března 2014 v 18:28 Regiony Francie
Základní informace
Hlavní město: Lyon
Počet obyvatel: 6 283 000
Rozloha: 43 698 km2
Départementy: Ain, Ardèche, Drôme, Isère, Loire, Rhône, Savoie, Haute-Savoie

Rhône-Alpes je region na jihovýchodě Francie. Je to druhý největší region (po Midi-Pyrénées) a druhý nejlidnatější (po Île-de-France). Sousedí s francouzskými regiony Franche-Comté, Burgundskem, Auvergne, Languedoc-Roussillon a Provence-Alpes-Côte d'Azur, a také má společnou hranici se Švýcarskem a Itálií. Tvoří ho 8 départementů, 25 arrondisementů, 335 kantonů a 2 879 obcí. Hlavním městem je Lyon, druhé největší město Francie. Region patří mezi hospodářsky nejdůležitější oblasti Evropy.

Oblast regionu byla osídlena už 30 000 let př. n. l., doklady osídlení můžeme nalézt v jeskyni Pont d'Arc, kde najdeme jedny z prvních známých jeskynních maleb. Před příchodem Římanů zde sídlilo osm germánských kmenů. V roce 1895 v lyonské čtvrti Montplaisir vynalezli bratři Auguste a Louis Lumièrové kinematografii.


Region se rozkládá na pohoří Massif Central na západě a pohoří Jura na východě, postupně přecházejícím v Alpy. Mezi nimi se pak vine údolí řek Rhôny a Saône a na jihovýchodě údolí řeky Isère. Na severozápadě protéká také řeka Loira. Nejvyšší bod Massif Central se nachází v tomto regionu a jmenuje se Mzenc (1 753 m). V regionu najdeme i nejvyšší bod pohoří Jura - Crêt de la Neige. Oblast Alp významně ovnila poslední doba ledová, především údolí Isère a Maurienne a dokládají to také četná jezera ledovcového původu nebo nejdelší ledovec v Evropě Mer de Glace. Na hranicích Francie a Itálie najdeme také nejvyšší horu Evropy Mont Blanc (4 810 m). Ve francouzských Alpách se nachází také vápencové pohoří Vercors s nejvyšším vrcholem Grand Veymont (2341 m). Tato oblast byla centrem hnutí odporu proti Němcům za druhé světové války.

V regionu najdeme jezera patřící k největším jezerům Francie. Jsou to např. Lac de Nantua, Lac de Barterand, Lac de Laffrey, Lac de Paladru, největší Lac de Bourget, Lac d'Annecy a mnoho dalších, v blízkosti hranic se nachází Ženevské jezero. Většina z nich disponuje plážemi a jsou také centry rekreace a vodních sportů.

Rhône-Alpes má jednu z nejdynamičtějších ekonomik Francie a nabízí mnoho pracovních příležitostí pro mladé lidi. Patří ke čtyřem nejprůmyslovějším regionům v Evropě spolu s italskou Lombardií, španělským Katalánskem a oblastí Baden-Württember v Německu. Do konce 18. století hrála důležitou roli těžba uhlí v okolí Saint-Étienne. Zemědělství chová skot, prasata, ovce i drůbež. Pěstují se obiloviny, kukuřice, ovoce a zelenina. Region produkuje vína Beaujolais, Cotes-du-Rhône a Savojské. V produkci vína se region řadí na čtvrté místo ve Francii. Vyrábí se zde také bylinný likér Chartreuse. Region je také největším producentem meruněk a druhým největším producentem broskví, malin, vlašských ořechů, třešní a rajčat. Významnou část produkce tvoří také mléko. V oblasti Bois Noirs probíhá těžba uranu, dále se na území regionu těží kamenná sůl, kaolin, fluor, olovo, zinek a stříbro. Na území se nachází několik vodních elektráren a čtyři jaderné. V údolí Rhony jsou instalovány větrné elektrárny. To dělá z regionu největšího producenta elektřiny ve Francii. Dále je zde rozvinutý farmaceutický průmysl, biotechnologie, nanotechnologie a výzkum, první místo region zaujímá v oblasti automobilového průmyslu, hutnictví a zpracování kovů, elektrotechnice. V Lyonu je tradičně zastoupeno bankovnictví a pojišťovnictví.

Turisty region láká především díky vodoléčbě a zimním sportům.

Největší město regionu je Lyon, další velká města jsou Saint-Étienne, Grenoble, Villeurbanne, Valence, Vénissieux, Chambéry.

Na území se vyskytují dvě nářečí - franko-provensálština na severu a okcitánština na jihu. Oba jazyky byly organizací UNESCO označeny jako ohrožené. V posledních letech jejich využítí rapidně kleslo, zejména mezi mladými lidmi. Snahy o zachování těchto nářečí se projevují jejich využíváním v médiích, turistickém ruchu i vzdělávacích zařízeních.

K nejpopulárnějším sportům regionu patří fotbal, rugby, basketbal, velké oblibě se těší kanoistika a golf a nemůžeme opomenout zimní sporty. Konaly se tu celkem tři zimní olympiády: 1924 v Chamonix (první ZOH v historii), 1968 v Grenoblu a 1992 v Albertville.

Na území regionu najdeme 8 přírodních parků. Krajina je velmi rozmanitá, vysokohorská oblast přechází v údolí a vinice, levandulová pole, olivovníky a záplavové oblasti. V nejvyšších polohách najdeme ledovce a oblasti celoročně pokryté sněhem. Turisté mohou využít širokou škálu sportovních aktivit - pěší turistiku, jízdu na horském kole, paragliding, kánoe, golf a samozřejmě lyže. Najdeme tu největší lyžařská střediska na světě - Les Portes du Soleil, Les Trois Vallées nebo Paradiski. K přírodním atrakcím patří samozřejmě hora Mont Blanc, ledovce Mer de Glace, Argentière, Bossons a Tré-la-Tête. K rekreaci jsou využívána především jezera Ženevské, Annecy a Bourget. Le Gorges de l'Ardèche je soutěska mezi vápencovými náhorními plošinami vhodná pro kanoistiku. Okolí Chamonix je také oblíbenou lokalitou horolezců, včetně kandidátů na výstup na Mont Blanc.

Region nezaostává ani v počtu architektonických a historických památek, kterých je tu okolo 2 400. Lyon má řadu památek zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO, od římských staveb přes renesanci až po architekturu 20. století. Každoročně se tu koná festival Fête des lumières 8. prosince a Part-Dieu je po La Défense v Paříži druhou největší francouzskou obchodní čtvrtí.