Françoise Hardy

31. ledna 2014 v 8:52 |  Osobnosti
Dnes bych vám chtěla představit mou oblíbenou a bohužel u nás velmi málo známou francouzskou zpěvačku a módní ikonu Françoise Hardy. Proslavila se v 18 letech jako skladatelka a zpěvačka francouzského chansonu.

Narodila se jako Françoise Madeleine Hardy 17. ledna 1944 v Paříži. Dětství prožila v 9. okrsku, vyrůstala se svou svobodnou matkou a mladší sestrou. Její otec je opustil, na což se v té době ještě hledělo úplně jinak a bez jeho finanční podpory rodina trpěla. Françoise jen tiše záviděla svým vrstevníkům rodinné zázemí a lepší oblečení, stáhla
se do sebe a byla velmi stydlivá, což zůstalo v její povaze dodnes. Po
maturitě v 17 letech Françoise začala hrát na kytaru a objevila kouzlo hudby. Své pocity brzy začala sdělovat v písních, které psala. V době, kdy ukončila první ročník studií na Sorboně, uviděla v časopise zmínku o konkurzu pro mladé zpěváky. I když na její účast nikdo nereagoval, Françoise to přimělo kontaktovat i jiné nahrávací společnosti a také se zapsala na konzervatoř, kde nakonec studovala dva roky.
Nahrávací smlouvu jí nakonec nabídlo v listopadu 1961 studio Vogue. V dubnu 62, krátce po ukončení školy, vydala první singl "Oh Oh Chéri", fenomenální úspěch a raketový start její kariéry ale přinesl o pár měsíců později song "Tous les garçons et les filles".


V roce 1963 Françoise svou zemi reprezentovala na Eurovizi v Monaku s písní 'L'amour s'en va', kde skončila pátá. Zahrála si i v několika filmech.
Druhá země, kde si všimli jejího prvního hitu, byla Itálie. V roce 1964 byla známá už i pro anglické publikum, kdy přezpívala písničku Catch a Falling Star. Její popularita se šířila po Evropě, ale znali ji i v Japonsku a Kanadě.


Françoise však nebyla pouze uznávanou mladou zpěvačkou a skadatelkou. Její nenucený, ale elegantní a nadčasový styl oblékání a účes inspirují dodnes.

V roce 1966 se její jméno stává známým i ve Spojených státech. Objevuje se ve filmu Grand Prix, natáčí písně v angličtině, dále v italštině a němčině, stává se múzou módních návrhářů, kteří pro ni vytvořili nesmrtelné kostýmy a nabídky na vystoupení se jen hrnou.
V roce 1968 přemýšlí o přerušení kariéry, ale nový rozměr jí přinesla spolupráce se Sergem Gainsbourgem na písni Comment te dire adieu?, která se stala v roce 1969 obrovským hitem.


Na konci 60. let odchází od vydavatelství Vogue a přechází k vydavatelství Hypopotam. Vydává u publika poněkud méně úspěšná alba Soleil, La Question, Et si je m'em vais avant toi a také album v angličtině If You Listen.


V roce 1973 podepisuje novou smlouvu s vydavatelstvím WEA a spolupráce se skladatelem Michelem Bergerem přináší další milník v její kariéře. Vzniká album Message personnel, který ji vrací na piedestal.


V 70. a 80. letech se věnuje svému synovi, píše písně pro jiné interprety - Faire à nouveau connaissance, Mon ange. Úpěch u mladého publika, jí v disko éře 70. let přinesla písnička J'écoute de la musique saoûle.

V roce 1988 vydává album Décalages a oznamuje konec kariéry. Všechny texty k albu si sama napsala. Album získalo zlatý disk během několik týdnů. V následujících letech se věnuje psaní pro jiné interprety, vydávání kompilací svých písní, podporuje mladé zpěváky a účastní se charitativních akcí. Podílela se také na tvorbě několika knih o astrologii, píše o astrologii odborné články pro časopisy a po celých pět let uvádí relaci v rádiu RFM.

Na popud přátel z branže se v roce 1994 vrací k hudbě a v prosinci podepisuje smlouvu s Virgin Records. Album Le Danger vyšlo v roce 1996. V roce 2001 získává pro album Clair-obscur nominaci na Victoires de la musique za Nejlepší album roku. V roce 2003 vydává knihu Les Rytmes du Zodiaque. Album z roku 2004 Tant de belles choses ji vrací do povědomí i v Kanadě a Německu a v roce 2005 se stává Umělkyní roku na předávání cen Victorires de la musique. O rok později díky své tvorbě, kterou inspirovala anglofrancouzský hudební svět, obdržela od Francouzské Akademie la Grande Médaille de la Chanson française. Ve stejném roce vydává platinové album Parenthèses, na kterém spolupracovala s mnoha hosty. V roce 2008 vydává svou autobiografii, nazvanou Le Désespoir des singes... et autres bagatelles. Kniha se v roce 2008 stala jednou z nejčtenějších. Rok 2011 pro ni znamená padesát let od počátku kariéry. Vydala novelu L'amour fou a stejnojmenné nové album a byla za něj nominovaná na Victoires na cenu Nejlepší album a Nejlepší zpěvačka roku. V letošním roce oslavila 70. narozeniny.

Françoise během své kariéry nazpívala písničky ve francouzštině, angličtině, italštině, španělštině, němčině a dokonce portugalštině.
V roce 1981 se na Korsice vdala za svého dlouholetého přítele Jacquesa Ductronca. V roce 1973 se jim narodil syn Thomas. Dnes žijí odděleně, ale nerozvedli se. Od mládí se zajímá o psychologii a astologii.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama