Leden 2014

O mně

31. ledna 2014 v 22:23 O autorce
Rozhodla jsem se napsat pár informací o mně, kdyby někoho zajímalo, kdo to tu vede. :)
Jmenuju se Markéta a jsem v maturitním ročníku osmiletého gymnázia. Mými oblíbenými předměty jsou dějepis, literatura a poslední dobou se k nim přidala matematika, která mě letos baví. Po maturitě bych ráda studovala cestovní ruch se specializací na francouzský a ruský jazyk. Během studií bych se ráda dostala na stáž do Francie a získala zkušenosti ze studia v zahraničí. Pokud se vše podaří, chtěla bych začít dělat průvodkyni nebo delegátku ve Francii. Další oblastí, o kterou se zajímám, jsou mezinárodní vztahy a pokud mi to finance umožní, ráda bych se studiu mezinárodních vztahů věnovala jednou ve Francii, kam bych chtěla odjet za prací, jak jsem už částečně naznačila.

Mezi mé koníčky patří jazyky, angličtina, francouzština, italština a ruština, jednou bych se ráda naučila také holandsky, cestování, četba, historie, móda, zajímám se o staré filmy, současné dění ve světě, ráda zpívám a hraju na kytaru, čas od času se ráda projedu na koni a také se zajímám o zdravý životní styl, mám ráda dlouhé procházky, objevování nových míst v mém okolí, ráda si zajdu zaběhat, na kolečkové brusle nebo si zacvičím jógu, ráda si i zaplavu.
Neskutečně miluju retro, filmy a hudba z 50. a 60. let jsou u mě na (skoro)denním pořádku, stejně tak mě inspiruje tehdejší móda a mé oblíbené celebrity současná generace buď nezná nebo obdivuje z naprosto nepodstatných důvodů. A velká část z nich už mezi námi není. Neznamená to, že neposlouchám ani nesleduji nic současného, jen jsem v tomhle ohledu trochu náročnější. :)
Zmínila jsem, že mám ráda dějepis, mezi moje oblíbená historická období patří Starověký Egypt a Řím, všeobecně dějiny Francie, druhá světová válka a světové dějiny po druhé světové válce.

OBLÍBENCI
Jídlo: kari, pizza, ovoce a zelenina
Pití: voda, zelený a mátový čaj, Eiskaffee, pomerančový džus
Barva: bílá, černá, zlatá, mint, červená
Vůně: vanilka, borůvka
Květina: hyacint, šeřík
Město: Paříž, Řím
Země: Francie, Itálie, Kanada, USA, Nizozemsko, Belgie
Číslo: 17
Zvíře: kůň, pes, panda

Spisovatelé: E. A. Poe, Jane Austen, Václav Havel, Umberto Eco
Knihy: Nemetonburk aneb Tajemství ve skále (oblíbená kniha z dětství :)), Zpráva od nebožtíka, Jméno růže
Filmy: Titanic, Pearl Harbor, Marketa Lazarová, Tenkrát na Západě, Snídaně u Tiffanyho, Prázdniny v Římě, Hlad, Afričan, Angelika, Druhá nebo první, Rozdvojená duše, Světla ramp, Indočína a miluju duchařské horory :)
Herci: Cary Grant, Jean Paul Belmondo, Marcello Mastroianni, Sean Connery, Philippe Noiret, Gregory Peck, Yves Montand, James Stewart, William Holden, Henry Fonda, Omar Sharif
Herečky: Audrey Hepburn, Catherine Deneuve, Sharon Tate, Ingrid Bergman, Grace Kelly, Francoise Dorleac, Jane Birkin, Keira Knightley, Rachel Weisz, Joan Fontaine, Meryl Streep
Režiséři: Alfred Hitchcock, Roman Polanski, Philippe de Broca, Ingmar Bergman, William Wyler, Luis Buñuel
Hudba: Laura Pausini, Francoise Hardy, Carla Bruni, Céline Dion, Brigitte Bardot, Serge Gainsbourg, David Bowie, Polina Gagarina, The Beatles, Jean-Jacques Goldman, Lana Del Rey, Enya, Shania Twain, Sandra, Patty Pravo, Taylor Swift, Martina McBride, Carrie Underwood, Mickaël Miro, Caroline Costa, Cher, Nancy Sinatra, M. Pokora, Bon Jovi
Písnička: Moon River, Everlasting Love, Let the Sunshine In, Sugar Baby Love
Vzory: Essena O'Neill

Chambord, megalomanský sen Františka I.

31. ledna 2014 v 20:04 Zámky na Loiře
O zámku Chambord nelze mluvit jinak než v superlativech. Výstřední stavební počin krále Františka I. dominuje údolí Loiry už téměř 500 let. Je to jeden z nejznámějších zámků světa a mistrovské dílo renesanční architektury.

Největší ze zámků na Loiře leží v départementu Loire-et-Cher v regionu Centre. Pro představu o jeho grandióznosti si uveďme pár čísel: zámek obklopuje největší uzavřený lesopark v Evropě o rozloze 50 km2, který je ohraničen 32 km dlouhou zdí. Ve zdech zámku najdeme 426 pokojů, 77 schodišť, 282 krbů, na střeše se tyčí 365 komínů a ani jeden není stejný. Zámek nebyl nikdy dostavěn!

Za architekta tohoto stavitelského veledíla je považován Domenico da Cortona, spekuluje se však také o Philibertu Delorme a dokonce o Leonardu da Vinci, který jako host Františka I. pobýval ke konci svého života v nedalekém Clos Lucé v Amboise a který vymyslel raritní dvojité spirálovité schodiště, které se nachází i na Chambordu.

Stavba zámku začala v září 1519. Stavby byly dvakrát přerušeny, nejprve kvůli Italské válce 1521-1526 a podruhé kvůli nedostatkům financí. Na stavbě pracovalo najednou 1800 lidí a náklady na stavbu byly astronomické.

Jakkoli se můžeme obdivovat kolosálnímu zjevu Chambordu, jeho minulost je poněkud smutná.

Chambord měl být lovecký zámek pro krále Františka I., ale ten tu celkem strávil sotva sedm týdnů! Částečně se není čemu divit, protože velké a vysoké místnosti šly za chladného počasí jen těžce vytopit a v okolí se nenacházelo žádné městečko, které by sídlo zásobovalo potravinami. Vzhledem k tomu, že krále sem doprovázelo vždy okolo dvou tisíc lidí, tak otázka zásobování byla opravdu na místě.

V roce 1547 František I. zemřel na infarkt a zámek po dalších sto let zůstal opuštěný. Konečně v roce 1639 jej král Ludvík XII. daroval svému bratrovi Gastonovi z Orléans, který zámek zachránil od úpadku a začal s restaurátorskými pracemi. Na něj pak navázal Ludvík XIV., který zámek vybavil nábytkem a postavil stáje pro 1200 koní. Stejně jako František chtěl zámek využívat pro lovecké výpravy a večírky, ale v roce 1685 ho také opustil.

Mezi léty 1725 a 1733 na zámku bydlel sesazený polský král Stanislas Leszczynski, tchán Ludvíka XV. V roce 1745 daroval král zámek francouzskému maršálovi Maurice de Saxe, který sem zasadil svůj vojenský pluk. Po jeho smrti v roce 1750 zámek opět zůstává opuštěn.

Tragédii pro zámek představovala Francouzská revoluce. Byl vypleněn, nábytek a umělecká díla rozprodána nebo zničena, dokonce i podlahy byly vytrhány. Prázdný zámek procházel rukama různých majitelů. Pokus o vzkříšení zámku provedl král Karel X., ale v roce 1830 musel do exilu. Zámek chátral a pozemky zarůstaly vysokou trávou.

Během prusko-francouzské války byl použit jako polní nemocnice. Jako poslední se zámek pokusil zachránit hrabě de Chambord. Po jeho smrti v roce 1883 zámek připadl jeho potomkům v Rakousku, vévodům parmským. Roku 1915 byl zkonfiskován. V roce 1930 přechází do vlastnictví státu a restaurátorské práce mohly konečně začít pár let po ukončení druhé světové války.

Za druhé světové války byly v zámku ukryty sbírky z muzea v Louvru a Compiègne, včetně Mony Lisy a Venuše Mélské.

Park, obklopující zámek, představuje významnou loveckou rezervaci. Najdeme tu jeleny, kance, ovce, muflony, z ptačích zástupců například motáka, orla, ledňáčka, pěnice. Na území se nachází i několik chráněných druhů rostlin a několik rybníků. Před zámkem protéká řeka Cosson, jejíž tok byl odkloněn pro stavbu kanálu, který by naplnil vodou příkop kolem stavby.

Obrázek zámku byl použit pro mnoho komodit, od čokolády po alkohol, porcelán nebo hodiny. Zámek se stal inspirací pro zámek Zvířete v Disney filmu z roku 1991 Kráska a zvíře. V minulosti se tu natáčely filmy Kněžna de Clèves od Jeana Delannoy s Jeanem Marais v hlavní roli nebo Oslí kůže režiséra Jacquesa Demyho taktéž s Jeanem Marais a Catherine Deneuve.

Zámek patří mezi hlavní turistické atrakce údolí Loiry, ročně jej navštíví 700 000 turistů. Je zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.


-

Chenonceau, zámek šesti žen

31. ledna 2014 v 17:14 Zámky na Loiře
Zámek Chenonceau leží poblíž vesničky Chenonceaux v départementu Indre-et-Loire v regionu Centre poblíž soutoku řek
Cher a Loire. Jedná se o nejkrásnější a nejnavštěvovanější zámek v údolí řeky Loiry, který nabízí nejen krásné exteriéry, vevnitř hodnotné umělecké sbírky, ale může se také pochlubit velmi pestrou historií, které vévodí šest dam francouzské historie. Díky tomu si název "zámek šesti žen". Vzhledem k jeho originální poloze nad řekou Cher si jej jen těžko můžeme splést.
Prvotní zámek spolu s opevněným mlýnem ze 13. století patřil rodu Marques. V té době zde ještě nebyl žádný most přes Cher, ale zámek i tak hrál důležitou roli v převozu zboží přes řeku, kde se střetávaly čtyři tehdejší regiony: Sologne, Berry,Touraine a Anjou. Zámek byl jako trest pro jeho majitele za odpor proti následníkovi trůnu Karlovi VII. během stoleté války vypálen (1412). Majitel Jean Marques jej znovu postavil ve 30. letech. V roce 1513 zámek koupil Thomas Bohier pro krále Karla VIII. Bohier zámek celý přebudoval v letech 1515-1521. Na estetickou stránku dohlížela jeho manželka Katherine Briçonnet, první významná žena v historii zámku, která na sem zvala zástupce francouzské šlechty a dvakrát dokonce pohostila i krále Františka I.
V roce 1535 byl zámek státu zadluženému synovu Bohiera zabral František I. V roce 1547 jeho nástupce Jindřich II. dal zámek darem své milence Diane de Poitiers, která zde pak dlouho pobývala. Pověřila architekta Philiberta de l'Orme stavbou obloukového mostu, který by spojoval břehy řeky a dala také pokyn k výsadbě rozsáhlé květinové a zeleninové zahrady a ovocného sadu. Diane byla zámeckou paní až do Jindřichovy smrti v roce 1559, kdy ji vdova po Jindřichovi Kateřina Medicejská donutila přesídlit na Chaumont. Sama se usídlila na Chenonceau, nechala vysázet další zahradu, v roce 1560 se tu konaly velké oslavy s ohňostroji při příležitosti nástupu jejího syna Františka II. na trůn, v roce 1577 byla dokončena Velká galerie.
Po smrti Kateřiny přešel zámek do vlastnictví její snachy Louise de Lorraine, manželky Jindřicha III. Když byl Jindřich v roce 1589 zavražděn, upadla Louise do hluboké deprese a po zbytek života prý jen bloudila po chodbách zámku ve smutečních šatech. Její zármutek dodnes připomíná i její komnata, potažená černými tapetami a vybavená černým čalouněním.
Zámek pak zdědili vévoda a vévodkyně Vendôme a majetek tiše přešel do vlastnictví dynastie z Valois, kdy byl střídavě obydlen a opuštěn.
V roce 1720 zámek koupil vévoda z Bourbonu. Ten však postupně rozprodal umělecká díla a sbírky, mnoho soch například skončilo ve Versailles. Samotný zámek poté koupil bohatý venkovský šlechtic Claude Dupin v roce 1733. Claudova žena (mimochodem babička spisovatelky George Sandové) Madame Louise Dupin přivedla zámek zpět k životu. Hostila zde významné představitele osvícenství, jako byli Voltaire, Montesquieu, Rousseau. Zachránila zámek před rabováním během Francouzské revoluce. Traduje se, že také změnila původní název zámku z Chenonceaux právě na dnešní Chenonceau, aby oddělila královskou historii zámku od nastávající nové éry republiky.
V roce 1864 skotský inženýr Daniel Wilson, který zbohatl na instalaci osvětlení v celé Paříži, koupil zámek pro svou dceru Marguerite Pelouze. Ta po vzoru Kateřiny Medicejské pořádala na zámku honosné večírky až do vyčerpání svých prostředků a zámek v roce 1891 přešel do rukou kubánského milionáře José-Emilio Terryho. Od roku 1913 až do dnešních dnů zámek vlastní rodina Menierových, známých svými čokoládovnami.
Za první světové války byla Velká galerie používána jako nemocnice. Za druhé světové války byli zámek a řeka Cher hranicí mezi okupovaným územím a Vichystickou Francií.


Na zámku můžeme vidět impozantní sbírku obrazů slavných malířů jako byli Murillo, Le Tintoret, Poussin, Rubens, Van Loo a také vzácné flanderské tapiserie z 16. století. Vliv šesti významných žen v jeho historii mu dodal jemnost a eleganci. Mezi zajímavé místnosti na zámku patří Komnata pěti královen, ložnice Ludvíka XIV., Velká galerie nad řekou Cher, kuchyně, ložnice Louisy Lotrinské, cenná je také šperkovnice Kateřiny Medicejské. Zámek disponuje pohádkovými
exteriéry, vybízejícím k dlouhým procházkám i odpočinku.

Architektonicky směsí gotiky a raně renesančního slohu je zámek po Versailles druhý nejnavštěvovanější zámek Francie. Ročně jej navštíví až 800 000 turistů.

http://www.chenonceau.com/

-

Opatství Saint-Bertin

31. ledna 2014 v 14:04 Památky

L'Abbaye Saint-Bertin (nebo také L'Abbaye Saint-Omer) je benediktinské opatství v regionu Nord-Pas-de-Calais.

Založeno bylo v 7. století biskupem Thérouanne u města Sithiu (dnešní Saint-Omer). Jeho účelem byla evangelilzace regionu. Spolu s kláštery Saint-Amand a Saint-Vaast patřilo v okolí k nejvlivnějším centrům křesťanství a vzdělanosti a také k největším opatstvím v Evropě. Jméno získalo po svém druhém opatovi
Bertinovi. V polovině 8. století zde zbytek svého života prožil poslední
franský král z rodu Merovejců Childerich III. Pokladem místní knihovny byl kodex Aratea de Leyde, kopie pojednání od Germanica, datovaný do roku 816. Rukopis obsahuje 35 celostránkových iluminací. Právě v opatství Saint-Bertin vznikly kolem roku 1000 jeho dvě kopie. Jednu z nich vlastnili například nizozemský filozof Hugo Grotius, později byla součástí knihovny švédské královny Kristýny.
V 11. století byl klášter přestavěn v románském slohu. Vysoký byl 25 m, věž dosahovala výšky 48 m. Nacházela se zde velká půlkruhová svatyně s pěti kaplemi. Od 14. století získává gotický ráz. Celá stavba byla dokončena v 16. století.

Na počátku Velké francouzské revoluce v roce 1789 se klášter po usnesení Ústavodárného shromáždění stal majetkem státu. Revoluce se nakonec klášteru stala osudnou. Postupně dochází k zákazům složení řeholního slibu a mší. Zůstala zachována jeho vzdělávací funkce a charitativní činnost. V roce 1791 byli všichni mniši z kláštera vyhnáni, o rok později dochází k rozprodávání budov, noví majitelé se o ně však nestarají. V roce 1811 se ruiny kláštera stávají majetkem města Saint-Omer. Roku 1830 obec požaduje zničení zbytku klášterní lodi za účelem získání materiálu pro stavbu nové radnice. Zůstává pouze věž. I ta však neodolala zubu času. Zbytky budov se staly za druhé světové války obětí bombardování města Saint-Omer. V roce 1947 se věž zhroutila.

Klášter je místem posledního odpočinku franderských hrabat a kentského krále Edwina, syna anglického krále Eduarda Staršího.


Nord-Pas-de-Calais

31. ledna 2014 v 12:37 Regiony Francie
Základní informace
Hlavní město: Lille
Počet obyvatel: 4 042 015
Rozloha: 12 414 km2
Départementy: Nord, Pas-de-Calais

Nord-Pas-de-Calais je nejseverněji položený region Francie. Sousedí na jihu s Pikardií a na severu s Belgií. Na západě jej omývá Severní moře kanálu La Manche. S svými čtyřmi miliony obyvatel, soustředěných na malém území patří k nejhustěji osídleným regionům Evropy a je také druhým nejhustěji osídleným regionem ve Francii po Île-de-France. Má velmi rozvinutý průmysl, 78% půdy je obděláváno a hraje významnou roli pro export. Tvoří důležitou křižovatku mezi Anglií a Beneluxem.

140 km dlouhé pobřeží regionu nese název La Côte d'Opale (Opálové pobřeží). Klima regionu je ovlivněno oceánem, je tedy poněkud chladnější, časté jsou silné větry které jsou příčinou náhlých změn počasí. Směrem na jihovýchod klima přechází ke kontinentálnímu, teploty se zvyšují a vítr je mírnější.

Největším městem regionu je Lille, mezi další velká a známá města patří Roubaix, Tourcoing, přístavy Dunkerque a Calais, Villeneuve-d'Ascq, Valenciennes, přístav Boulogne-sur-Mer, Douai, Arras, Cambrai, Saint-Omer

Region má již od dob Julia Caesara velmi hustou síť silnic. Od 17. století se zde stavěly kanály a vodní cesty, dnes je tu nejhustší síť vodních cest ve Francii, celkem 2 200 km. Z Coquelles do britského Folkestone vede 50 km dlouhý Eurotunel, nejdelší podmořský tunel světa (část pod mořem je dlouhá 38 km).

95% obyvatel žije ve městech. Díky lokalizaci na pobřeží je zde rozvinut rybolov. V minulosti region bohatl na těžbě uhlí a textilním průmyslu, po jejich úpadku se přeorientoval na automobilový průmysl (Toyota, Renault, PSA Peugeo Citroën). Zemědělství a farmářství je také na vysoké úrovni.

Významné osobnosti: maršál Philippe Pétain, prezident Charles de Gaulle, Maurice Thorez, herec Philippe Noiret, Pierre Richard, filmový hudební skladatel Georges Delerue, spisovatel Antoine François Prévost, kronikář Jean Froissart, Louis Pasteur

Území bylo osídleno již v pravěku Kelty, Římany a Franky. Ve Středověku bylo součástí Anglie, Španělska, Rakouského Nizozemí a Spojeného Nizozemí.

Region byl strategickým místem za obou světových válek. Za první světové války tu proběhla bitva u Cambrai (1917) známá díky prvnímu masovému nasazení tankových jednotek v historii. Za druhé světové války byl region svědkem operace Dynamo (květen 1940), což byla hromadná evakuace 338 000 spojeneckých vojáků v přístavu Dunkerque. Hrůzy války tu dnes připomínají válečné hřbitovy a památníky, např. Vimy, Cambrai nebo Notre Dame de Lorette.

Severní oblast je kulturně stále vázána na minulé vztahy s územím Flander, někteří místní proto oblast rádi nazývají jako Francouzské Nizozemí. Jiní region zase označují jako Severní Pikardie nebo Horní Francie. Objevuje se mnoho peticí za přejmenování regionu, aby více přibližoval jeho historii. Z dialektů se setkáme s místními variantami pikardského nářečí a na severu okolo Dunkerque s vlámštinou.


Françoise Hardy

31. ledna 2014 v 8:52 Osobnosti
Dnes bych vám chtěla představit mou oblíbenou a bohužel u nás velmi málo známou francouzskou zpěvačku a módní ikonu Françoise Hardy. Proslavila se v 18 letech jako skladatelka a zpěvačka francouzského chansonu.

Narodila se jako Françoise Madeleine Hardy 17. ledna 1944 v Paříži. Dětství prožila v 9. okrsku, vyrůstala se svou svobodnou matkou a mladší sestrou. Její otec je opustil, na což se v té době ještě hledělo úplně jinak a bez jeho finanční podpory rodina trpěla. Françoise jen tiše záviděla svým vrstevníkům rodinné zázemí a lepší oblečení, stáhla
se do sebe a byla velmi stydlivá, což zůstalo v její povaze dodnes. Po
maturitě v 17 letech Françoise začala hrát na kytaru a objevila kouzlo hudby. Své pocity brzy začala sdělovat v písních, které psala. V době, kdy ukončila první ročník studií na Sorboně, uviděla v časopise zmínku o konkurzu pro mladé zpěváky. I když na její účast nikdo nereagoval, Françoise to přimělo kontaktovat i jiné nahrávací společnosti a také se zapsala na konzervatoř, kde nakonec studovala dva roky.
Nahrávací smlouvu jí nakonec nabídlo v listopadu 1961 studio Vogue. V dubnu 62, krátce po ukončení školy, vydala první singl "Oh Oh Chéri", fenomenální úspěch a raketový start její kariéry ale přinesl o pár měsíců později song "Tous les garçons et les filles".


V roce 1963 Françoise svou zemi reprezentovala na Eurovizi v Monaku s písní 'L'amour s'en va', kde skončila pátá. Zahrála si i v několika filmech.
Druhá země, kde si všimli jejího prvního hitu, byla Itálie. V roce 1964 byla známá už i pro anglické publikum, kdy přezpívala písničku Catch a Falling Star. Její popularita se šířila po Evropě, ale znali ji i v Japonsku a Kanadě.


Françoise však nebyla pouze uznávanou mladou zpěvačkou a skadatelkou. Její nenucený, ale elegantní a nadčasový styl oblékání a účes inspirují dodnes.

V roce 1966 se její jméno stává známým i ve Spojených státech. Objevuje se ve filmu Grand Prix, natáčí písně v angličtině, dále v italštině a němčině, stává se múzou módních návrhářů, kteří pro ni vytvořili nesmrtelné kostýmy a nabídky na vystoupení se jen hrnou.
V roce 1968 přemýšlí o přerušení kariéry, ale nový rozměr jí přinesla spolupráce se Sergem Gainsbourgem na písni Comment te dire adieu?, která se stala v roce 1969 obrovským hitem.


Na konci 60. let odchází od vydavatelství Vogue a přechází k vydavatelství Hypopotam. Vydává u publika poněkud méně úspěšná alba Soleil, La Question, Et si je m'em vais avant toi a také album v angličtině If You Listen.


V roce 1973 podepisuje novou smlouvu s vydavatelstvím WEA a spolupráce se skladatelem Michelem Bergerem přináší další milník v její kariéře. Vzniká album Message personnel, který ji vrací na piedestal.


V 70. a 80. letech se věnuje svému synovi, píše písně pro jiné interprety - Faire à nouveau connaissance, Mon ange. Úpěch u mladého publika, jí v disko éře 70. let přinesla písnička J'écoute de la musique saoûle.

V roce 1988 vydává album Décalages a oznamuje konec kariéry. Všechny texty k albu si sama napsala. Album získalo zlatý disk během několik týdnů. V následujících letech se věnuje psaní pro jiné interprety, vydávání kompilací svých písní, podporuje mladé zpěváky a účastní se charitativních akcí. Podílela se také na tvorbě několika knih o astrologii, píše o astrologii odborné články pro časopisy a po celých pět let uvádí relaci v rádiu RFM.

Na popud přátel z branže se v roce 1994 vrací k hudbě a v prosinci podepisuje smlouvu s Virgin Records. Album Le Danger vyšlo v roce 1996. V roce 2001 získává pro album Clair-obscur nominaci na Victoires de la musique za Nejlepší album roku. V roce 2003 vydává knihu Les Rytmes du Zodiaque. Album z roku 2004 Tant de belles choses ji vrací do povědomí i v Kanadě a Německu a v roce 2005 se stává Umělkyní roku na předávání cen Victorires de la musique. O rok později díky své tvorbě, kterou inspirovala anglofrancouzský hudební svět, obdržela od Francouzské Akademie la Grande Médaille de la Chanson française. Ve stejném roce vydává platinové album Parenthèses, na kterém spolupracovala s mnoha hosty. V roce 2008 vydává svou autobiografii, nazvanou Le Désespoir des singes... et autres bagatelles. Kniha se v roce 2008 stala jednou z nejčtenějších. Rok 2011 pro ni znamená padesát let od počátku kariéry. Vydala novelu L'amour fou a stejnojmenné nové album a byla za něj nominovaná na Victoires na cenu Nejlepší album a Nejlepší zpěvačka roku. V letošním roce oslavila 70. narozeniny.

Françoise během své kariéry nazpívala písničky ve francouzštině, angličtině, italštině, španělštině, němčině a dokonce portugalštině.
V roce 1981 se na Korsice vdala za svého dlouholetého přítele Jacquesa Ductronca. V roce 1973 se jim narodil syn Thomas. Dnes žijí odděleně, ale nerozvedli se. Od mládí se zajímá o psychologii a astologii.




Pikardie

30. ledna 2014 v 23:17 Regiony Francie
Základní informace
Hlavní město: Amiens
Rozloha: 19 399 km2
Počet obyvatel: 1 886 000
Départementy: Aisne, Oise, Somme

Rozmanitý, trochu přehlížený, ale ve skutečnosti region, který má hodně co nabídnout, Pikardie, leží na severu Francie. Sousedí s regiony Champagne-Ardenne, Île-de-France, Nord-Pas-de-Calais a Horní Normandií. Sahá až k pobřeží La Manche a krátkou hranici sdílí s Begií. Hlavním městem je Amiens.

Hranice regionu, jak je známe dnes, se v minulosti mnohokrát měnily. Od 5. století bylo území součástí franské říše a v období feudalismu se zde nacházelo šest hrabství. Pojmenování Pikardie se poprvé objevuje ve 12. století a nazývají se jím všechna území, kde se mluvilo pikardským dialektem, tedy oblasti od Paříže až po Nizozemí. Na Sorboně tenkrát studovala skupinka studentů z Flander, kteří si říkali Nation Picarde (pikardský národ). Pikardie jako region vznikl v 16. století a zahrnoval kromě území Sommy také část Aisny a Oise. V 17. století Pikardii postihla vlna potivé horečky, která se rozšířila do dalších území Francie pod pojmenováním Suette des picards. Nejvýznamnější historickou událostí je však série bitev na řece Sommě za první světové války. Během čtyř let zde proběhly čtyři bitvy, největší z nich v roce 1916. Jednalo se o útočnou operaci Britů a Francouzů, která skončila tragédií. Celkové ztráty na obou stranách činily přes milion vojáků, Britové během prvního dne bitvy ztratili neuvěřitelných 60 000 mužů, čímž se 1. červenec 1916 zapsal do historie jako nejkrvavější den v dějinách britské armády. Bitva se stala symbolem krveprolití na západní frontě. V Pikardii došlo také k oficiálnímu ukončení první světové války, a to 11.11.1918 v Compiègne.

V roce 2009 měla být Pikardie rozdělena mezi sousední regiony ve snaze o snížení počtu francouzských regionů. Místní obyvatelé však proti tomuto návrhu silně protestovali, a tak k rozdělení nedošlo.

Pikardský dialekt v regionu nadále přetrvává a stejně tak se drží i na historickém území Pikardie, které dnes patří regionu Nord-Pas-de-Calais.

Krajina regionu je velmi rozmanitá, od písčitých pláží Sommské zátoky na západě až po rozsáhlé lesy a pastviny na východě a vinice na hranicích s Champagne. Od napoleonských válek na začátku 19. století zde vládne také tradice pěstování cukrové řepy.

Pikardie je učebnicí gotické architektury, místní kuchyně se pyšní specialitami jako ficelle picarde, flamiche aux poireaux, tarte au maroilles, pivovarnictvím, sýrem Rollot a tradičními sporty jako longue paume, který se podobná tenisu. Významné jsou také pikardské tance a dudy zvané pipasso. Symbolem místní kultury je také píseň "P'tit quinquin".

Typickou pikardskou architekturu představují domy z červených cihel, dekorované cihlami bílými. Je také kolébkou gotiky, nachází se zde šest světově proslulých gotických katedrál, které odkrývají středověký styl v celé své kráse. Největší z nich je katedrála v Amiens, přezdívaná jako "Pantheon gotické architektury". Pikardie se také pyšní nejvyšší příčnou lodí v historii gotiky v katedrále Saint-Pierre v Beauvais.

V Maricourt se nachází britský válečný hřbitov a u Thiepval byl postaven památník obětem bitev na Sommě.

Okouzlující je okolí Sommské zátoky, která se svými 72 km2 tvoří nejrozlehlejší ústí řeky v severní Francii. Přístavní městečko Saint Valery kdysi poskytlo útočiště flotile Viléma Dobyvatele před jeho vítězným tažení do Anglie v roce 1066. Jako upomínku na tuto událost se zde každé léto koná středověký festival. V městečku byla před svým upálením v Rouenu vězněna Johanka z Arku.

Ústí Sommy je známou ornitologickou rezervací s více než 300 druhy ptáků, představujících 65% evropských druhů. Na významu jí dodává také ochrana 10 ohrožených druhů ptáků. V Sommské zátoce najdeme dokonce chráněnou a monitorovanou kolonii tuleňů a další rozmanité druhy zvířat.

Významná města: Amiens, Beauvais, Compiègne, Laon, Saint-Quentin, Soissons, Chantilly, Abbeville

Pikardie hraje významnou roli i pro naši historii. Nedaleko obce Crécy-en-Ponthieu se totiž v roce 1346 odehrála bitva u Kresčaku, ve které padl český král Jan Lucemburský. Byla to bitva mezi Francouzi a Angličany a právě po boku francouzského krále Filipa VI. bojoval i náš panovník. Bitvy se zúčastnil i Janův syn Karel, budoucí český král a císař Svaté říše římské, který zde byl zraněn. Vítězem této bitvy se stal anglický král Edward III. Události a průběh bitvy ve své kronice popsal Jean Froissart. Bitvu dnes připomíná památník Janu Lucemburskému na jeho pravděpodobném místě smrti. V městečku Crécy-en-Ponthieu bitvu ještě připomíná památník obětem tohoto střetnutí na náměstí pojmenovaném po Janovi Lucemburském. Za povšimnutí jistě stojí i bývalý klášter Ourscamp, kam Filip VI. nechal odvážet zraněné z bojiště.

Významné osobnosti Pikardie: reformátor Jean Calvin, básník a dramatik Paul Clodel, spisovatel Alexadre Dumas st., autor bajek Jean de La Fontaine, autor evoluční teorie a přírodovědec Jean-Baptiste Lamarck, dramatik a básník Jean Racine, spisovatel Jules Verne


Champagne-Ardenne

30. ledna 2014 v 19:43 Regiony Francie
Základní informace
Hlavní město: Châlons-en-Champagne
Rozloha: 25 606 km2
Počet obyvatel: 1 336 000
Départementy: Ardennes, Aube, Marne, Haute-Marne

Region Champagne-Ardenne se nachází na severovýchodě Francie. Sousedí s regiony Pikardie, Île-de-France, Burgundsko, Franche-Comté a Lotrinskem, na severu sousedí s belgickým Valonskem. Dělí se na 4 départementy, 15 arrondisementů, 146 kantonů a 1954 obcí. Patří mezi nejméně obydlené regiony Francie a v současnosti jeho populace stále klesá.

Krajina regionu je velmi rozmanitá, od rovinatých údolí řek Seiny, Marny nebo Aisny až po pohoří Ardeny. Na území se nachází tři ze čtyř umělých jezer «Grands lacs de Seine», které chrání sousední Île-de-France před záplavami v údolí řeky Seiny a jsou významným zdrojem vody pro Paříž. Největší z nich je le lac-du-Der-Chantecoq na Marně, které je zároveň největším umělým jezerem západní Evropy, le lac d'Orient na Seině, a na řece Aube Amance et du Temple.

Název regionu Champagne-Ardenne je odvozen od bývalé provincie Champagne v údolí řeky Mause (Máza) a horského masivu Ardeny. Zmínky o území nalézáme již z doby Starověkého Říma, kdy bylo město Reims (Remeš) důležitou obchodní křižovatkou a jedním z největších měst na severu římského impéria. Na přelomu 5. a 6. století byl v Reims pokřtěn král Chlodvík I. z rodu Merovejců, zakladatel franské říše, čímž odstartovala 1300letá tradice korunování francouzských králů v Remeši; posledním králem zde korunovaným byl Karel X. v roce 1824. Kolem roku 1000 se remešský arcibiskup stal papežem pod jménem Silvestr II. Byl blízkým přítelem císaře Oty III. Od 12. do 14. století region vzkvétal a byl známý svými veletrhy v Provins, Troyes či
Bar-sur-Aube. Za Velké francouzské revoluce v roce 1792 tu proběhla bitva u Valmy, kde Francouzi porazili Prusko, což jim dodalo kuráž pro útok na Belgii a Rakouské Nizozemí, napadení Mohuče a celá událost vyvrcholila 22. října 1792 vyhlášením První Francouzské republiky. Další významná bitva proběhla v roce 1870 u Sedanu v Ardenách, součást prusko-francouzské války. V této pro Francii prohrané bitvě byl zajat císař Napoleon III.
Během obou světových válek doplatila spojenecká vojska na víru v "neprostupnost" Arden, díky čemuž umožnila Němcům dostat se na území Francie. Za první světové války se zde odehrály dvě bitvy na řece Marně (1914 a 1918) a bitva u Chemin des Dames (1917). Za druhé světové války Francouzi utrpěli další porážku v Ardenách (1940) a v roce 1944 se na území rozpoutala tzv. bitva o výběžek (Battle of Bulge/něm. Wacht am Rhein), neúspěšná německá protiofenzíva, která měla za cíl rozdělení spojeneckých vojsk a jejich zahnání k moři.
Mír na západní frontě druhé světové války byl podepsán 7.5.1945 právě v Remeši.

Region je známý pěstováním vinné révy, šampaňským, ardenskou šunkou a plněným pstruhem. Ve Francii je první v produkci ječmene a vojtěšky. Celkově se zde nachází 282 km2 vinic.

Nejznámější města jsou Reims, Troyes, Charleville, Châlons-en-Champagne, Épernay. Ze Charleville pochází "prokletý básník" Arthur Rimbaud.

Turisticky zajímavé jsou v regionu vodní kanály, kterých je tu celkem 650 km, jezera, troyeská architektura, městečko Langres, samozřejmě Reims a také domovina šampaňského - Épernay. Region je ideální destinací pro milovníky pěší turistiky a cykloturistiky.




Lotrinsko

30. ledna 2014 v 17:12 Regiony Francie
Základní informace
Hlavní město: Metz
Rozloha: 23 547 km2
Počet obyvatel: 2 356 000
Départementy: Meurthe-et-Moselle, Meuse, Moselle, Vosges
Symboly: orel, bodlák, lotrinský kříž

Lotrinsko (fr. Lorraine) se nachází na severovýchodě Francie. Na jeho území se nachází dvě velká města - Mety (Metz) a Nancy, přičem Metz je hlavní město regionu. Sousedí s regiony Alsasko, Franche-Comté a Champagne, dále také s belgickým Valonskem, Lucemburskem a Německými spolkovými republikami Sárskem a Porýním-Falckem. Dělí se na 4 départementy, 19 arrondissementů, 157 kantonů a 2 337 obcí. Na východě se nachází pohoří Vogézy (Vosges), zbytek území leží v tzv. Lotrinské plošině.

Název Lotrinsko je odvozen od středověké Lotharingie. V roce 843 byla Verdunskou smlouvou rozdělena Franská říše na Východofranskou a Západofranskou. Mezi oběma říšemi tvořila hranici Středofranská říše krále Lothara I.. Pojmenování Lotharingie toto území získalo po svém druhém králi Lotharovi II. V roce 870 byla Lotharingie Meersenskou smlouvou rozdělena mezi východní a západní Franskou říši, Ribemontská smlouva z roku 880 poté celé území přidělila Východofranské říši. Od 10. do 18. století se území nacházelo na hranicích Svaté říše římské jako vévodství lotrinské. Později bylo předmětem válek mezi Francií Ludvíka XIV. a Svatou říší římskou nejprve Německých, později španělských Habsburků. V 18. století se vévodství dostává pod svrchovanost Francie. Polský král Stanislaw Leszczynski se v roce 1737 stal vévodou lotrinským poté, co provdal svou dceru Marii na francouzského krále Ludvíka XV. Dle dohody po jeho smrti vévodství zaniká v roce 1766 a území je přiděleno Francii až do roku 1871, kdy se třetina dnešního území Lotrinska spolu se sousedním Alsaskem stává po prusko-francouzské válce součástí Německé říše. Zmíněné tahanice o tyto regiony se staly i jednou z příčin první světové války, na jejímž konci po podepsání Versailleské smlouvy byla území přidělena zpět Francii. Za druhé světové války byl sever Lotrinska opět okupován Němci, po válce je území opět pod záštitou Francie.

Za první světové války v roce 1916 tu proběhla krvavá desetiměsíční bitva o Verdun, jedna z nejdelších a největších bitev války. V té době bylo zničeno mnoho okolních vesnic, padlo okolo 700 000 vojáků, díky čemuž je bitva přezdívána jako "verdunský mlýnek na maso". Nejznámějším místem masakru je vesnice a pevnost Douaumont, kde se dnes nachází památník s pozůstatky více než 100 000 francouzských a německých vojáků.

Území bylo odedávna důležitou obchodní křižovatkou, strategicky umístěnou na hranicích čtyř států (Francie, Belgie, Lucembursko, Německo).

V départementu Moselle, území, patřícímu po prusko-francouzské válce Německu najdeme velkou diverzitu kultur, etnik a dialektů. Mísí se zde germánská i románská kultura a na severu se stále silně vyskytují germánské dialekty, například moselský či lotrinský, francouzsky se jim říká francique či platt. Snaha o znáchranu a zachování používání těchto nářečí se projevuje dvojjazyčnými nápisy na územích, kde se vyskytují. Výuka těchto dialektů je možná i na některých školách. Zbylé území Lotrinská má už však ryze francouzský charakter.

Charakteristickou součástí lotrinské
kuchyně jsou brambory. Tahle tradice se táhne již od poloviny 17. století. Za nejlepší odrůdu zde pěstovaných brambor je považována odrůda Breux, pojmenovaná podle vesnice v départementu Meuse. Dalším symbolem lotrinské kuchyně je uzená slanina, oblíbenou přísadou moučníků jsou lotrinské mirabelky. Nejvyhlášenějším regionálním pokrmem je Lotrinský quiche. A nebyla by to Francie, kdybychom tu nenašli i vinice. Nejznámějším vínem je pinot noir z města Toul. Nejrozsáhlejší vinice najdeme v údolí řek Mosela a Met. V minulosti byl region také sidlem mnoha pivovarů (Champigneulles, Vézelise, Tantonville, Metz), v dnešní době již je většina mimo provoz, jeden ze stále fungujících je např. pivovar Les Brasseurs de Lorraine. Díky pivovarnické minulosti však můžeme navštívit v Lotrinsku dvě muzea, zabývající se právě pivovarem.

Na území se nachází ložiska uhlí (ve většině se dnes už netěží) a také ložiska soli a pískovce. 36% povrchu regionu tvoří lesy, což z Lotrinska dělá nejlesnatější region Francie. Přírodní bohatství představují nížinné i horské lesy, louky, rybníky i mokřady a stejně tak jsou domovem mnoha druhů zvířat. Nejvyšším vrcholem je Hohneck.

Mezi významná města Lotrinska patří: Épinal, Mety, Nancy, Verdun, Bar-le-Duc
Významné osobnosti Lotrinska: básník Paul Verlaine, malíři Jules Bastien-Lepage, sociolog Émile Durkhein, Jana z Arku, zpěvačka Patricia Kaas, bývalý francouzský prezident Raymond Poincaré

Lotrinsko má široké zázemí pro turisty. Lázeňství představují města Plombières-les-Bains a Contrexéville, kde se nachází termální prameny (minerální voda Contrex). Nepřehlédnutelné jsou gotické katedrály (Le basilique Saint-Nicolas-de-Port), válečná minulost (Douaumont, Verdun, Maginotova linie), přírodní parky, muzea, gastronomické oblasti. Vogézy představují světovou biosferickou rezervaci UNESCO, v zimě jsou rájem lyžařů. Významný je sklářský průmysl (Meisenthal - Muzeum skla a křišťálu; Goetzenbruck - výrobky z barevného skla; Lemberd, Saint-Louis-lès-Bitche, Baccarat), oblast Mirecourtu je známá výrobou smyčcových nástrojů. Města Metz a Nancy jsou díky historickému jádru zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Významným turistickým cílem je i Amneville-les-Themes (lázně, casino, pozůstatky římské kultury, ZOO, krytá sjezdovka a zimní hala, akvárium), Bar-le-Duc (renesanční architektura) a samozřejmě mnoho hradů.

21. červen je dnem velkého hudebního
festivalu. Prezentují se zde hudebníci z celého regionu a tvůrci hudebních nástrojů, pro které je Lotrinsko typické. Od roku 2007 probíhají na vesnicích trhy s řemeslnými a kulinářskými výrobky.

V roce 1996 Lotrinsko uzavřelo smlouvu o spolupráci s Moravskoslezským krajem.



Kaysersberg

24. ledna 2014 v 21:48 Zajímavá místa
Kaysersberg je městečko, ležící v údolí Le Val d'Orbey v départementu Haut-Rhin v Alsasku. Žije zde okolo 2700 obyvatel.

Le Val d'Orbey byl odedávna jednou z nejrušnějších tepen vogézského pohoří. Pobyt starověkých Římanů dokazuje nalezený vojenský tábor.

První zmínka o městečku pochází z roku 1227, kdy území zakoupil pro vnuka Fredericka Barbarossu císař Svaté říše římské Fridrich II. Štaufský za účelem stavby hradu, který by kontroloval oblast údolí řeky Weiss a bránil oblast před napadením vévodů z Lotrinska. Nakonec zde vyrostlo prosperující městečko. Pro zdůraznění jeho důležitosti mu byla králem Adolfem Nasavským udělena stejná práva a privilegia, jako měl například nedaleký Colmar. 18. března 1293 se Kaysersberg se stává císařským městem, zcela odkázaným císaři, takže si na něj nemohl dělat nárok žádný šlechtic z okolí.
Ve třináctém století se ovšem o městečko přeli štrasburský biskup Henri Stahleck, lotrinský vévoda Mathieu a Rudolf Habsburský, který se později stal císařem. V letech 1334-1336 dal císař Ludvík IV. Bavor město do zástavy Janu Lucemburskému, který přispěl k vítězství Ludvíka Bavora v bitvě u Mühldorfu.
O rozvoj městečka se zasloužil i český král a císař Svaté říše římské, Karel IV., stal se jedním z patronů města. Podpořil vytvoření Dekapole 24. září 1354. Tato aliance sdružovala deset alsaských měst, která si slíbila vzájemnou podporu a vojenskou ochranu a přetrvala celá tři staletí.
Za rychlý rozvoj ve 14. a 15. století město vděčí řemeslům a obchodování s vínem.
Od 16. století se v oblasti městečka pěstuje známé tokajské víno, které z maďarska přivezl po dobytí města Tokaj Lazare Schwendi.
Následně bylo město velmi poničeno třicetiletou válkou. Populace postupně opět rostla až do období Francouzské revoluce a postupně získalo zpět svou ztracenou slávu. Během Revoluce se město v letech 1792-1795 jmenovalo Mont-Libre.
V 19. století městečko zaznamenalo velký rozvoj textilního průmyslu.
Za druhé světové války bylo městečko zabráno Němci. Osvobození se dočkalo 17. prosince 1944 americkou pěší divizí v doprovodu 1. pluku francouzských kyrysníků. Bylo nicméně velmi poničeno dělostřeleckou palbou a pouličními boji.

Kostel sv. Kříže
Stavba kostela byla započata kolem roku 1230. Románský portál a loď pochází z 13. století, zatímco chór a postranní lodě pochází ze století 15. a 16. Interiéry, včetně oltářního obrazu Jeana Bongarta, pochází ze 16. století.

Ve městečku se nachází kaple de l'Oberhof, v místních lesích poté kaple Saint-Alexis kde basreliéf ze 16. století zobrazuje smrt světce a charakteristiky gotického slohu.

Místní radnice z roku 1521 byla postavena v renesančním slohu.

Z roku 1371 pochází Kesslerova věž, která sloužila jako vězení.

Pevnostní hrad Schlossberg pochází z první poloviny 13. století. Od roku 1995 je registrován jako národní historická památka.

Každoročně se zde konají vyhlášené vánoční trhy.

V Kaysersbergu se narodil teolog, hudebník, filozof, lékař a držitel Nobelovy ceny za mír Albert Schweitzer, který má ve městě i muzeum, věnující se hlavně jeho lékařské práci v Gabonu. Je po něm pojmenovaná i místní škola.